Nové knihy

Nakladatelství Paseka vydalo monografii Zdeňka Nejedlého, kontroverzního politika a vědce, který výrazně ovlivňoval kulturní a veřejný život v někdejším Československu. Historik Jiří Křesťan byl postaven před nelehký úkol objektivně rekonstruovat obraz komplikované osobnosti, která dnes v obecném povědomí přežívá pouze jako anekdotická karikatura „rudého profesora“, případně „rudého dědka“. Autor sleduje dráhu talentovaného historika a muzikologa, jakož i obávaného kritika, který v hudbě adoroval Bedřicha Smetanu na úkor třeba Josefa Suka. Dobová satira komentovala Nejedlého dogmatismus slovy: „Zmije nejedlá živí se smetanou. Nahromadí-li se v zubech mnoho jedu, zakusuje se do suků. Na rozdíl od brejlovce nosí cvikr.“ Pozvolný, ale zato trvalý příklon ke komunistickým idejím zavál Nejedlého během války do Sovětského svazu, kde se stal hostem samotného Stalina. Zažil zde ovšem i nelítostné čistky stalinského režimu, které „lámaly osudově charakter Zdeňka Nejedlého“. Zde se rodí tragédie intelektuála, kterému se dostane do rukou moc. Autor nicméně reviduje např. Nejedlého podíl na neblahé sovětizaci českého školství a zaznamenává i jeho drobné rebelie vůči establishmentu, jež nebyly navenek vidět. Nezbavuje jej však viny za schematickou kulturní politiku či za podlé útoky na osoby, jež se často ani nemohly bránit, včetně odsouzených v politických procesech 50. let. Autor důsledně hledá Nejedlého pravou tvář, která se nachází někde mezi figurkou „rudého dědka“ a titána z oslavných básní typu „To nejsou obyčejná slova, co slyšíš dnes. A jako hudba zní. Vytesat můžeš v mramor, co říká soudruh Nejedlý.“ Postavu Zdeňka Nejedlého zlidšťují i exkurzy do jeho soukromí, nicméně „nepoklekneme však u klíčových dírek a nebudeme pátrat po levobočcích“, jak se praví v monografii, sepsané živým, neakademickým jazykem.

Z dalších nových knih připomeňme např. antologii Skupiny Ra, kterou pod názvem Automatická madona vydalo nakladatelství Akropolis. Literárně-výtvarné seskupení, jehož činnost kulminovala ve 40. letech minulého století, tvořili básníci Ludvík Kundera, Zdeněk Lorenc, Otta Mizera a výtvarníci Václav Zykmund, Josef Istler či Václav Tikal. Ukázky ze stěžejních skupinových sborníků A zatímco válka a Roztrhané panenky doplňuje studie literárního historika Michala Bauera.

Jan Neruda a Židé – tak zní název publikace, shrnující příspěvky ze stejnojmenné konference. Autoři analyzují Nerudovy postoje vůči Židům, zejména jeho antisemitský pamflet Pro strach židovský, který je dodnes otiskován kupř. na stránkách různých extrémistických organizací. Nerudovy protižidovské postoje nahlížejí autoři z různých perspektiv – v kontextu dobovém i současném. Součástí sborníku je i komentovaná edice Nerudova pamfletu. Knihu uspořádal editor Michal Frankl, vydalo nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Centrem židovských studií.

Na konec jsem si nechal knihu o díle Karoliny Světlé. Jmenuje se Možnosti četby a napsal ji bohemista Ivo Říha, který sleduje vlastenecky výchovnou tendenci autorčiny tvorby. Chápe ji jako výraz dědictví obrozeneckých ideových konstruktů a zkoumá, jaký ohlas měla tato „společenská objednávka“ u dobové literární kritiky. Knihu vydalo nakladatelství Pavel Mervart.