Nové knihy - 15. září

Nakladatelství Plus vydalo román Modré květy, pod nímž je podepsán francouzský spisovatel Raymond Queneau. Autor proslulých próz Zazi v metru, Stylistická cvičení či Děti bahna tematizuje v tomto opusu z roku 1965 snění a dějiny. Hrdinové tohoto absurdně-groteskního díla „vystupují z času, z příběhu i z historie“. Děj je prostý a zašmodrchaný zároveň: zahálčivý majitel hausbótu při odpolední siestě sní o středověkém vévodovi, kterému se pro změnu zdává o majiteli hausbótu a soudobé Paříži. Obrazy dávného města, kde se zrovna staví katedrála Notre Dame a lid volá po další křížové výpravě, se střídají s výjevy ze života Paříže 60. let 20. století. Sen se prolíná s realitou, čas je tekutý a nic není nemožné. Kůň mluví, dnešní aktuality jsou zítřejší dějiny a život se jak sen „ve zmatku tísní za branou očních víček“. Veškeré promluvy a disputace, na kterých je román postaven, jsou silně stylizovány. „Kelt míchal perkelt, Arabové arabovali a Švábi táhli na pivo“. To je jen malá ukázka jazykové ekvilibristiky a slovního humoru, s nímž se musel popasovat překladatel Jiří Pelán. A jak připomíná v doslovu: „chceme-li říci, o čem jsou Queneauovy romány, pravidelně zjišťujeme, že jsou ještě o něčem jiném“. V tomto případě například o poznatelnosti světa, k níž je autor značně skeptický. Proto hrdinové na konci příběhu – cituji: „znovu zalézají do svých osudů jako ráčci do písku, vzdalují se, a abychom tak řekli, umírají“. Z dalších nových knih připomeňme např. přírůstek edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko, kterou provozuje nakladatelství Paseka. Ediční řada si klade za cíl připomenout zaniklou tvář měst i celých regionů se zřetelem na jejich historický či umělecký význam i na sílu genia loci. Historik Luděk Jirásko se v publikaci Česká Kanada tentokrát věnuje svébytnému koutu lesnaté jihočeské přírody na Jindřichohradecku a Novobystřicku. Jde o krajinu „rozmarnou, ukrutnou, záhadnou a záludnou, která oplývá čímsi nestárnoucím a neochočitelným,“ jak ji svého času vzletně charakterizoval F. X. Šalda. Středověká setkání s „jinými“ – tak zní název historické monografie Jany Valtrové, kterou vydalo nakladatelství Argo v edici Každodenní život. Autorka se zabývá podrobným studiem středověkých cestopisů 13. a 14. století, v nichž evropští misionáři popsali své působení v různých oblastech Asie. Zvláštní důraz je kladen na fakt, jak tehdejší šiřitelé víry chápali a hodnotili náboženskou jinakost, tj. východní křesťany, muslimy, židy či tzv. heretiky. Poslední novinka je určená milovníkům poezie. Kniha se jmenuje Který vítr mám proklínat a po značné prodlevě k nám opět přináší verše ruské básnířky Mariny Cvetajevové. Výbor z její intimní lyriky nám představuje různé fasety autorčina talentu: symbolistickou strunu, expresionismus i doslova trýznivou citovost její milostné poezie. „Verše jsou naše děti. Naše děti starší než my, protože budou déle, dál žít,“ napsala kdysi básnířka, jejíž verše nyní přeložila Hana Vrbová. Vydalo nakladatelství Dokořán.