Nové knihy - 13. ledna

Nakladatelství Knižní klub vydalo publikaci německého novináře Stefana Austa nazvanou Baader Meinhof Komplex. Kniha, podle níž vznikl stejnojmenný film, mapuje působení organizace RAF, Frakce Rudé armády na území Německa v 60. a 70. letech minulého století. Tato ultraradikální levicová skupina se snažila prostřednictvím bombových útoků, žhářství, loupeží, únosů i vražd „bojovat proti imperialismu“, jak sami říkali. Autor coby žurnalista některé aktéry znal osobně a i jeho se události kolem RAF přímo dotkly, přesto zůstal věcný a hodnocení nechává na čtenáři. Popisuje okolnosti, za nichž se levicový terorismus rodil: kontra-kulturní hnutí 60. let, válku ve Vietnamu, policejní zvůli při demonstracích německé mládeže i stigma nacistické minulosti Německa. Ačkoli jde o literaturu faktu, čte se kniha jako napínavý thriller, jako strhující tragický příběh. Vesměs vzdělaní lidé, mezi nimiž byla řada dívek a žen, se z teoretiků revoluce měnili v jejich praktické vykonavatele. Odhodili svůj dosavadní život, přešli do ilegality a pustili se do ozbrojeného boje se státním aparátem. „Nemůžeš jeden den přepadnout banku a druhý den se vrátit k psaní diplomky,“ říká v knize jedna ze členek organizace o nenávratnosti přestoupení hranic. „Válka dětí z měšťanských rodin“, jak někteří doboví novináři posměšně překřtili působení RAF, si jen za první dekádu vyžádala čtyřicet sedm mrtvých na obou stranách. Teprve v roce 1998 organizace rezignovala na ozbrojený odpor a sama se rozpustila. Knihu přeložila Jana Zoubková.

Relativně podobným tématem, leč z jiné historické perspektivy se zabývá studie etnografa Adama Votruby. Autor, jenž má na svém kontě mj. i monografii o Babinském, se v nové knize nazvané Pravda u zbojníka věnuje fenoménu zbojnictví a loupežnictví ve střední Evropě. Všímá si zejména projevů mýtizace a legendizace přestupníků zákona, jež se projevuje zejména v lidové slovesnosti. Knihu vydalo nakladatelství Scriptorium.

Nakladatelství Arbor vitae nabízí pod titulem Vlci novou, v pořadí již šestou básnickou sbírku Františka Dryjeho. Známý surrealista se zde nechal volně inspirovat cyklem kreseb Evy Švankmajerové. „Pokouším se nahlížet svět hranolem subjektivity, jenž lomí přicházející světelný svazek impulsu, a tak nasvěcuje cestu k jedině platné, imaginativní komunikaci,“ říká o své nové sbírce básník František Dryje.

Na konec jsem si nechal druhý svazek sebraných spisů Jiřího Hejdy. Prvorepublikový novinář a demokrat se zapojil do odboje proti nacistům a politicky se angažoval i po roce 1948. To mu vyneslo odsouzení za velezradu v procesu s Miladou Horákovou. Přítomný svazek obsahuje Hejdovy verše z 50. let, které skládal po kriminálech. Jelikož si je nemohl zapisovat, zvolil formu znělkových věnců, které si snáze vryl do paměti. Zapsat je mohl až po svém propuštění v roce 1962. Knihu pod titulem Sonety vydalo nakladatelství Euroslavica.