Norbert Schmidt: Místa přestupů – W. G. Sebald
Nádraží jsou katedrály vrcholné moderny. A zároveň zastávky jejího popravčího soukolí. Velké hodiny uvnitř těchto přestupních lodí vyznačují svatostánek, klenák a memento mori zároveň.
Snad nikdo ze spisovatelů neměl takový cit pro magii nádražních hal a vůbec pro prostor ve všech jeho proměnách jako literární vědec a literát v jedné osobě W. G. Sebald. Podobně jako umělec Joseph Beuys dobře věděl, že se mystéria ve 20. století odehrávala právě na nádražích. Jen tolik nekřičel a negestikuloval jako slavný performer. Sebaldovou zbraní byla melancholie, kouř cigaret a tiché psaní.
Prostor pro něho byl tou nejzákladnější a zároveň nejtajemnější kategorií, která nakonec přemáhá, relativizuje i čas. Sebaldův románový Austerlitz říká, že mu „stále více připadá, jako by čas vůbec nebyl, ale jen různé, podle vyšší stereometrie do sebe zapletené prostory, mezi kterými mohou živí i mrtví procházet sem a tam, jak se jim právě zlíbí.“ Podezření, že „hranice mezi smrtí a životem je prostupnější, než si myslíme“, roste od knihy ke knize. Jen nepatrnost nás dělí od jiných světů.
Zprávy o Sebaldově narození a smrti jako by ve zkratce znovu shrnovaly a zrcadlily to, o čem celý život přemýšlel. Sám si poznamenává: „Když jsem se ve čtyřicátém čtvrtém roce v den slavnosti Nanebevstoupení Krista narodil, zrovna kolem do rozkvetlých májových polí za zvuků hasičské kapely procházelo procesí.
Matka to nejdřív považovala za dobré znamení, netušila, že studená planeta Saturn vládne konstelaci této hodiny a nad horami již dlí nečas, který krátce nato prosebníky rozežene a jednoho z nosičů baldachýnu dokonce [bleskem] zabije.“ Když malý Winfried ležel v kolíbce pod Alpami, v Auschwitz vrcholilo nacistické vraždění a oblohu právě křižovala letadla Spojenců s tunami bomb určených pro německá města.
Sebald se narodil do zničeného světa a rozsah katastrofy ve svých knihách o vystěhovalcích všeho druhu postupně a podrobně mapoval. Prostupovalo ho vědomí, že každá idyla a klid jsou vlastně jen iluzí a pod povrchem číhá pohlcující temnota starých zločinů. V anglosaském světě se dnes o Sebaldovi píše jako o nejvýznamnějším německém spisovateli druhé poloviny minulého století. Možná si do něho mnozí projektují představu toho správného polepšeného Němce, který reflektuje posttraumatickou situaci nejen své rodné země, ale i Evropy a zástupně i celého současného světa. – Pozor: podstatná část jeho nejznámější knihy se odehrává v Čechách!
Škatulce dobrého Němce, který se nakonec usadil v Anglii, se však Sebald zuby nehty bránil. Nechtěl ani, aby jeho nejslavnější knihu Austerlitz jak kritici, tak i obdivovatelé řadili do police s cedulkou „literatura holocaustu“. A jeho autorský vzdor byl nakonec i částečně úspěšný. Sebald vytvořil tak osobitý styl psaní, že jeho spisy knihovníci bezradně obracejí v rukou a váhají, kam je dát: Je to dokument, esej, literární věda, cestopis, autofikce nebo snad román? Slavný se stal jeho dlouhý rytmický „Sebald-sound“, les rozvětvených vět, sled obrazů průběžně doplňovaný a umocňovaný vlastními i nalezenými fotografiemi.
Architekt Peter Zumthor rád přednáší o příbězích, které jsou ukryté ve věcech, a o navrhování domů a sídel jako snaze o co nejpřesnější emocionální rekonstrukci. Sebaldovo psaní není nepodobné této architektonické strategii. Jako málokdo jiný – snad s výjimkou Georgese Didi-Hubermana – Sebald pohledem kulturního archeologa permanentně rozkrýval své okolí a sestupoval pod povrch do hloubek nekonečného vrstvení. Jeho knihy v devadesátých a nultých letech v kulturním světě zazářily tak, že fascinovaly i newyorské hvězdy jako Susan Sontag nebo Patti Smith.
My už jsme zase o světelné roky jinde, než byl svět, který popisoval Sebald. O čem by psal tento syn Saturnu dnes? O kterých místech transferů? O jakých uzlech, které proplétají minulost se současností, aby přitom nahlížel za její okraj? O jakých katastrofách? Psal by o lesklých temných hladinách ipodů a ifonů, o ničivých ohnivých vírech virtuální reality, o neviditelné, a přesto reálné síti elektronů obepínající celý svět? To už se nedozvíme.
Spisovatel, který se proslavil Popisem (ne)jednoho neštěstí, záznamy obrazů z cest a poutí, které nevedou k vykoupení ani lidskému poučení, zemřel tragicky právě v čase, kdy se o něm začalo hovořit jako o adeptovi na Nobelovu cenu za literaturu. Na malé silnici v hrabství Norfolk daleko od všech domovů na vrcholu literární slávy se vyčerpaný Sebald ve svém Peugeotu 306 dnes ráno před devatenácti lety čelně srazil s kamionem.
W. G. Sebald, 18. května 1944 Wertach, Bavorsko – 14. prosince 2001 Norfolk, Anglie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
