And Also The Trees: Šestnáct alb, nezaměnitelný zvuk a kult, který zůstává skrytý mimo hlavní proud
O kapele obklopené okolo ústřední ho dua – bratrů Simona a Justina Jonesových – se mluví jako o post-punkové stálici. Jejich pojetí žánru se ale výrazně odlišuje od typických, výrazně hybnějších a hlučnějších žánrových spolků. Místo vykreslování industriálně dystopických vizí a boji s vnitřními démony se And Also The Trees se zaměřili spíše na popis temných zákoutí britského venkova plný uhrančivých přírodních scenérií a lidských osudů spjatých s rodnou půdou.
Ostatně v pořadu nám kapelu představí sám zpěvák a zakladatel Simon Huw Jones, který pro Vltavské ArtCafé poskytl první rozhovor pro česká média za celou dobu fungování kapely. Zde je ukázka:
Jak byste popsal filosofii nebo estetiku kapely někomu, kdo vás nikdy neslyšel?
Snažím se to vysvětlit už čtyřicet let a nikdy to není jednoduché. Obvykle říkám něco jako: jsme spíš jako The Cure než AC/DC, ale vlastně nejsme jako The Cure. Možná jsme blíž Nicku Caveovi než Ryanovi Adamsovi. Ale vážně – řekl bych, že jsme alternativní rocková kapela, temnější rock. Jsme známí podle stylu hry mého bratra na kytaru, který je takový skoro mandolínový a pro ostatní je těžké ho hrát. Ten styl si vymyslel už v osmnácti. A moje texty jsou dost specifické, hodně poetické. Rytmická sekce se pak kloní k něčemu, co by se dalo nazvat dark jazz.
Váš vztah s The Cure je pro fanoušky legenární. Jak byste ho popsal vy osobně? Kam až sahá a čím je pro vás významný?
Sahá úplně na začátek našeho fungování. The Cure se dostali našemu demu a pozvali nás na svůj koncert jako předkapelu. Myslím, že to bylo naše třetí nebo čtvrté představení. Do té doby jsme hráli jen místní koncerty pro pár návštěvníků nebo pro lidi, které to nezajímalo. Najednou jsme hráli s The Cure a jejich fanoušci nás milovali. Dokonce nás vyvolali zpátky po základním setu na přídavek. Pak jsme se s nimi potkali v zákulisí. Pamatuju si, že přišel Simon Gallup a já jsem ho ani nepoznal. Vzali nás na večeři do čínské restaurace. Myslím, že to bylo poprvé, co jsme šli na večeři bez rodičů. V devadesátých letech jsme s nimi na dlouhou dobu tak nějak ztratili kontakt. Pak nás ale asi před jedenácti lety pozvali, abychom s nimi hráli v londýnském sále Apollo. Někdy se stane, že si nenapíšeme třeba celý rok, ale pak si jeden z nich řekne, že by se mohl ozvat, a vymění si několik krátkých zpráv o nových albech, turné nebo jiných věcech. Přesně to se stalo i loni, ke konci roku. Takže naše přátelství dále pokračuje v takové podobě. A díky tomu s nimi letos v létě vystoupíme — odehrajeme tři večery na úžasném místě na jihu Francie.
Poslouchejte od pondělí do pátku od 17.02 živě na Vltavě nebo ze záznamu na našem webu a v aplikaci mujRozhlas.
Chcete nám něco vzkázat?
Své komentáře nebo tipy posílejte na FB ArtCafé nebo na e-mail: artcafe@rozhlas.cz
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Ladislav Grosman: Obchod na korze. Plesl a Procházková v příběhu o dobrých úmyslech ve službách zla
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Ivan Jelínek: Velikonoční mystérium. Ke 100. nedožitým narozeninám Jiřího Adamíry jako Piláta
-
Zdeněk Svěrák: Posel hydrometeorologického ústavu. Komedie o jednom mystifikátorovi v důchodu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.