Jakou moc má světlo nad tím, jak věci vidíme? Je vypravěčem, technickým prvkem, ale také poetickým nástrojem, říká světelná designérka Beranová
Jakou moc má světlo nad tím, jak věci vidíme a jak se nám jeví tvary, barvy, objemy? I nad tím se v knize Světlo a výstavní prostor zamýšlí světelná designérka Pavla Beranová. Doma i v zahraničí se věnuje hlavně scénickému svícení, často ale pracuje i s nejrůznějšími architekty a designéry. Jako pedagožka společně s Vladimírem Burianem roky vedla magisterský obor Světelný design na brněnské Divadelní fakultě, dnes světelný design vyučuje na DAMU v Praze.
Kniha Světlo a výstavní prostor poskytuje vzhled do fungování světelného designu ve výstavnictví. „Od začátku jsem měla jasno, že chci ukázat dvojí charakter světla. Je to technická záležitost, ale zároveň záležitost efemérní, poetická a umělecká,“ říká Pavla Beranová. „Role světla ve scénickém prostředí je zjevná, ale světla ve výstavním prostoru si často ani nevšimneme,“ dodává.
Hned v první kapitole roli světla ve výstavním prostoru Beranová analyzuje na příkladu pařížského Muzea lovu a přírody, kniha je nicméně plná dalších ukázek z praxe.
Co vše obnáší práce světelného designéra? Jak se osvětlují umělecké artefakty? A svítí se jinak milimetrový živočich, a jinak plejtvák? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
