Martin Luther a jeho chorály v proměnách šesti staletí. 480 let od smrti náboženského i hudebního reformátora
Ďábel přece nemusí mít ty nejlepší melodie jen sám pro sebe! Tak údajně pravil Martin Luther, velký německý reformátor nikoli jen církevní, ale také hudební. Právě v hudbě rozpoznal mocný nástroj pro teologii, didaktiku, duchovní oporu člověka a v neposlední řadě také pro své revoluční snahy.
Martin Luther považoval hudbu za nedocenitelný dar od Boha: věřil, že dokáže hlouběji než slova výkladů nést poselství evangelia, dotknout se srdcí a posílit víru. Tak jako nikdo jiný se zasloužil o demokratizaci církevního zpěvu: místo latinského chorálu prosazoval při bohoslužbě písně v národním jazyce, místo pasivního poslechu aktivní sborový zpěv věřících. „Když si to nezazpívají, nebudou tomu věřit,“ znělo další z jeho úderných hesel.
A že byl pro hudbu nejen nesmírně nadšený, ale stejně tak i nadaný, melodie a texty v hojné míře také sám psal, případně upravoval, překládal a parafrázoval starší předlohy (gregoriánský chorál i světské písně lidu).
Od Lutherova úmrtí letos uplyne 480 let (zemřel 18. února 1546 ve svém rodném Eislebenu). Jeho duchovní písně – chorály – však znějí už půl tisíciletí a stále znovu inspirují skladatele napříč epochami. V pořadu Duchovní hudba zazní ikonické protestantské zpěvy ve své původní podobě, v sofistikovaných polyfonních úpravách i ve strhujících varhanních zpracováních.
Nejposlouchanější
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Povídky Anny Bolavé, Stanislava Berana, Jana Štiftera a dalších autorů z jihu Čech
-
Friedrich Dürrenmatt: Listopadový podvečer. O setkání slavného spisovatele a vnímavého čtenáře
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.