Palác Akropolis slaví 30 let. Za tu dobu kulturním centrem prošlo 30 milionů diváků, byla to spousta zážitků, říká emeritní ředitel Lubomír Schmidtmajer

„Kniha je pro mě především vzpomínkou. Můj život se posledních třicet let prolíná se životem Akropole. Proto mě zajímalo i to, co v budově bylo předtím, v předchozích 70 letech. Je to tedy napůl vzpomínka, napůl archivní práce,“ popisuje Schmidtmajer publikaci Každý má svou Akropoli. Jeho kniha je mozaikou osobních vzpomínek, deníkových záznamů i glos. „Neměl jsem s něčím takovým zkušenost, takže jsem si knihu neuměl úplně vypočítat. Bál jsem se, že textu bude málo, tak jsem napsal dvojnásobek a pak jsem musel škrtat,“ dodává autor.

První premiéra v Akropoli proběhla roku 1928, jako kulturní stánek byl palác koncipován od samotného počátku. „Během první republiky, a dokonce i během války tam bylo divadlo, kde hrálo mnoho významných českých herců. Na dnešní dobu to byl velký ,záhul‘, hráli zcela běžně 40 až 50 představení měsíčně za minimální honoráře,“ popisuje Schmidtmajer.

Po válce nicméně kulturní dění budovu na nějaký čas opustilo. „V budově vznikla továrna na výrobu ramínek, poté gramofonů, pak tam byl sklad textilu a poté sklad stavebnin. V 80. letech tam existoval archiv, který skončil, protože budova byla vyplavená,“ dodává emeritní ředitel Paláce Akropolis.