BáSnění Vojtěcha Vacka
Poezie jako prostředek k poznávání a ohledávání světa i životabudič – Vojtěch Vacek skrze své básnění vítá posluchače nejen k poslechu svých oblíbených básní, ale také přemítá o vlastnostech a úkolech samotného básnictví. Ve svém výběru představuje verše starých Aztéků, Walta Whitmana, Běly Čápové a Josefa Schnabela.
Vojtěch Vacek (1993) je básník, hudebník a organizátor festivalu Den poezie. Za svou sbírku Měňagon dostal Cenu Jiřího Ortena. Poslední sbírka Vlnění zvěře se objevila v širších nominacích ceny Magnesia Litera. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny a japonštiny.
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Walt Whitman: Demokracie, ženo má!; překl. Pavel Eisner; Jaroslav Podružek, Praha, 1945
Běla Čápová: Cucat vnitřní mňau; Malvern, 2024
Josef Schnabel; Jan M. Tomeš (ed.): Magnetická pole; Československý spisovatel, 1967
Vladimír Mikeš (ed.): Tanec živlů. Poezie starých Aztéků; Československý spisovatel, 1976.
Vojtěch Vacek: Měňagon; Pavel Mervart, 2021
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Šálek čaje a Dvojí nepřítel. Povídky českého letce a legendárního stíhače RAF Františka Fajtla
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.