Osudy Ivana Klánského. Rozhlasové vzpomínky klavírního virtuóza a pedagoga
Významný klavírista a děkan pražské HAMU Ivan Klánský vzpomíná v pořadu Osudy na své rodiče, na vedení akademie uprostřed covidové pandemie, nebo i na svoji nekompromisní pedagožku Valentinu Kameníkovou.
Ačkoliv jeho rodiče nebyli hudebníci, pomohli mu svět hudby objevit. „Otec se mě snažil brát na opery. Samozřejmě to bylo něco za něco,“ popisuje protagonista s humorem. „Když jsme vyšli potom z Národního divadla, tak jsme šli pěšky přes Václavské náměstí k nám nahoru na Vinohrady. Tam byly stánky s buřty a klobáskami. Vždycky když jsem tu operu vydržel, tak jsem věděl, že bude i párek a hořčicí na Václaváku u stánku.“
Občas jsem musel nějakou facku přežít. To bylo to motto: Dobrý klavírista musí zahrát kdykoliv, v jakémkoliv sále, na jakémkoliv klavíru, jestli je mu zima, nebo horko.
Ivan Klánský
Známý je ale i svými dalšími zálibami, které jsou hudbě vzdálené. „Cestování, šachy, numerika, to všechno mě bavilo už od základní školy a to jsou i věci, které mě celý život provázely.“ O tom všem si poslechněte ve vltavských Osudech.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
-
Podoby přitažlivosti. Povídky Miloše Urbana, Hany Lundiakové, Kateřiny Rudčenkové a dalších autorů
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.