Kdyby muži přenechali skladatelkám dominantní pozici, nic by nechybělo. Rok české hudby a jeho komponující ženy
Stoupající počet skladatelek v posledních dvaceti letech bije do očí, v českých koncertních programech to zatím není poznat. Desetidílný cyklus Znám jednu dívku mapuje autorky, které jsou stabilní součástí domácí scény nebo do ní letos významně zasáhly zvenku.
Plakat nad takřka stoprocentní převahou skladatelů v posledních staletích by bylo zcestné. Hudba spíš kopíruje společenskou situaci, než aby ji utvářela. Pokud muži dominují celé společnosti, v umění je to stejné. Takzvaná vážná či komponovaná hudba navíc extrémně podléhá zažitým tradicím a rovnoprávnost do ní proniká jen pomalu a se zpožděním.
Z deseti rozhovorů a profilů současných skladatelek lze snadno zjistit, že žádná z nich nestojí o prosazení na základě genderu. Ani jedna ho jako téma sama od sebe neotevřela a nedostávaly v tomto směru ani návodné otázky. Jedinou výjimkou je libretistka Viktorie Knotková, pro kterou je však rovnost genderu i menšin dlouhodobým tématem a stála také u vzniku nové opery uvedené v Brně.
Zároveň je však zjevné, že všechny autorky chtějí, aby se jejich hudba hrála a věnovala se jim pozornost – například stejná jako mužům. Věděly předem, že se stávají součástí cyklu věnovaného výhradně skladatelkám a účast přijaly bez výhrad. Výběr českých autorek by měl alespoň částečně reflektovat jejich generační i stylovou pestrost. Tři zahraniční byly letos součástí některé větší domácí události.
Z přírody podhůří bavorských Alp a také z jejího klidu čerpá sílu Michaela Pálka Plachká. Se svými spoluhráčkami a spoluhráči, ale ze všeho nejvíc možná sama se sebou a s vlastním vnímáním světa experimentuje Lucie Páchová. Fantazii i důkladnost proplétá do okouzlujících výsledků Marie Nečasová. Komplikované spojení tvůrčího života s péčí o děti a domácnost vnímá Lenka Nota jako pouto, které ji váže k Boženě Němcové. Láska musí být v každé hudbě, kterou komponuje nebo improvizuje Klára Pudláková. Na nejnovější technologie i sluchové halucinace Bedřicha Smetany sází autorka elektronické hudby Natálie Pleváková.
Do Roku české hudby výrazně zasáhlo i několik zahraničních skladatelek. Britská autorka Rebecca Saunders jako rezidentka události Prague Offspring – víkendu se současnou hudbou v rámci festivalu Pražské jaro. Slovenská skladatelka Ľubica Čekovská napsala společně s libretistkou Viktorií Knotkovou operu Here I Am Orlando, jejíž světovou premiéru uvedlo Národní divadlo Brno. Irská skladatelka Ann Cleare vyvolává ozvěny pravěkého osídlení a připomíná nevratné změny krajiny i přírody. Její hudba u nás zazněla vůbec poprvé díky opeře The Little Lives uvedené na závěr festivalu New Opera Days Ostrava.
Celý cyklus uvedl rozhovor s Vítězslavem Mikešem o situaci skladatelek v pobaltských zemích. Vizitky Jany Vöröšové a Elišky Cílkové, které s nimi Vltava natočila před jedním a třemi lety, doplňují mapu žen na současné domácí kompoziční scéně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
-
Karel Čapek: Hovory s T. G. M. Vzpomínky, úvahy a myšlenky prvního československého prezidenta
-
Osudy Taťjany Medvecké. Rozhlasové vzpomínání divadelní, filmové a rozhlasové herečky
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






