Osudy Jiřího Suchomela. Rozhlasové vzpomínání architekta a vysokoškolského profesora

Narodil se 14. září 1944 v Kladně do rodiny architekta a lékařky. Architektura mu přišla srozumitelná, a proto se ji nejprve z ryze racionálních pohnutek rozhodl studovat na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Studentské prostředí mu v uvolněné atmosféře 60. let otevřelo obzory i dveře do světa. Cestoval po západní Evropě, pracoval v ateliéru George, Trew a Dunn v Londýně a také koncem 60. let už jako student AVU praktikoval u architekta Gottfrieda Böhma v Cáchách.

Na konci 60. let ve stínu nastupující normalizace se s touhou po světové kvalitě přidal do skupiny mladých architektů v Liberci tzv. „školky“ při týmu Karla Hubáčka, autora ještědského vysílače, ale také podle svých slov skvělého šéfa a inspirativního člověka a vynikajícího učitele, který pro mladé architekty vytvořil v 70. letech neobvykle svobodný a tvůrčí azyl, navzdory všudypřítomné tísni normalizace. V té době postavil Jiří Suchomel nadčasový nízkoenergetický kulturní dům. Nabízel i další, ale o ekologické stavby tehdy nikdo nestál.

Po sametové revoluci vyučoval jeden semestr na University of Michigan. V roce 1994 byl jedním ze spoluzakladatelů Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci – příležitost se prostřednictvím kontaktu se studenty neustále učit, zdokonalovat se a rozvíjet, považuje za dar a šťastnou životní kapitolu. I o tom vypráví ve svých Osudech.