Osudy Františka Radkovského. Rozhlasové vzpomínání katolického kněze a emeritního plzeňského biskupa
František Radkovský je osobnost, která nezahálí ani den. Dokáže například i nesnáze fyzické překlenout těšením se na to, že až tu zlomenou ruku rozcvičí, zase bude moci hrát na kytaru seniorům a zpívat a rozmlouvat s nimi, dodnes je duchovním poradcem nejstarších skautů.
František Radkovský vystudoval v Praze Matematicko-fyzikální fakultu ČVUT, posléze teologii v Litoměřicích, stal se tajným skautem, na kytaru se naučil se hrát kvůli tomu, aby mohl v budoucnosti vést mládež. Rok 1989 přinesl jemu i církvi významné změny, o nichž vypráví se svou vrozenou skromností a schopností být vděčen za dary života.
„Je pravda, že jsme byli vychováváni ve víře, ministrovali jsme, to znamená přisluhovali při bohoslužbách, a to jsme chodívali často každý den ráno brzo do kostela. Takže to byla pro nás velice dobrá výchova. Nejenom to. Náš rod měl rád hudbu, nejstarší tatínkův bratr nádherně zpíval a také hrál na klarinet a saxofon, tatínek na činely a buben, to vždycky bylo zapotřebí v dechovce. Pro nás to znamenalo, že jsme oba s bratrem chodili na základní uměleckou školu na klavír. A jsem za to vděčný. Protože člověk přece jenom k životu potřebuje tu muziku, to je marné.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
