BáSnění Miroslava Olšovského
Básník, prozaik, rusista a komparatista čte a komentuje texty svých oblíbených autorů – Chan Šana, Giuseppe Ungarettiho, Osipa Mandelštama a Konstantina Kavafise.
Miroslav Olšovský (1970), vystudoval rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v roce 2018 ukončil tamtéž doktorské studium oboru filozofie. Pracuje ve Slovanském ústavu AV ČR.
Vydal básnické sbírky Záznamy prázdnot (2006), Průvodce krajinou (2011), Knihu záznamů a prázdnot (2018), Tahiti v hlavě (2019), prózu Líčení (2012) a esej Anarchie a evidence (2020), která pojednává o psaní a aspektech vidění v tvorbě Witolda Gombrowicze, Vladimira Nabokova a dalších spisovatelů.
Podílel se na vydání a překladu antologie literární a filozofické tvorby „činarů“ Ten, který vyšel z domu… (2003) a edičně zpracoval výbor z básní a próz ruského undergroundového básníka Igora Cholina Nikdo z vás nezná Cholina (2012).
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Chan Šan: Jas (z výboru Nad nefritovou tůní jasný svit, Odeon 1987, překlad Marta Ryšavá a Josef Hiršal)
Giuseppe Ungaretti: Vigilie (z výboru Život člověka, Odeon 1988, překlad Jiří Pelán)
Osip Mandelštam: bez názvu Jaká je tohle ulice…(z výboru Topůrko pro kata, Index 1977, překlad Jiří Kovtun)
Konstantinos Kavafis: Jitro na mořském břehu (z výboru Nebezpečné touhy, Mladá fronta 1997, překlad Růžena Dostálová a Jiří Pelán)
Miroslav Olšovský: bez názvu Chlad prostoupil těly… (ze sbírky Záznamy prázdnot, Dauphin 2006)
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Karel Čapek: Bílá nemoc. Slavné protiválečné drama na obranu denně pošlapávané humanity
-
Stefano Massini: Výklad snů. Jedna hra, sedm minipříběhů ze života Sigmunda Freuda
-
Jelena Mašínová: Motýlí smrt. Strhující milostná tragédie odvyprávěná v 18 telefonických rozhovorech
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
