Elsa Morante: Arturův ostrov. Komplikované dospívání čtrnáctiletého chlapce v Neapolském zálivu

Román se zapsal do povědomí čtenářů zvláštním spojováním prvků reality a fantazie, což byly postupy patrné již v jejích raných povídkách a básních. Arturův ostrov je lyrizující vyprávění, odehrává se převážně v mytickém bezčasí, rytmicky odměřovaném jen koloběhem ročních období a příjezdy parníků z pevniny. Prostorově je mytická krajina ohraničena plochou ostrova Procida.

Ostrov nabývá dimenze a funkce ztraceného ráje, který dospělý Arturo (a spolu s ním i čtenář) zpětně objevuje a obývá. Nedaleká pevnina představuje velký svět, kde v budoucnosti čekají dobrodružství, a kde také ubíhá dějinný čas (zmínky o blížící se válce ke konci románu). Procida je sice dosti přesně popsána, ale autorka v úvodní poznámce varuje: „Celý vyprávěný příběh je ryzí fikce a neodkazuje k reálným místům…“

Elsa Morante psala od útlého dětství pohádky a povídky. Její dílo se vymyká soudobým literárním proudům. Obsáhlý román Příběh v historii (1974, č. 1990) líčí tragický příběh učitelky a jejího syna na pozadí událostí 2. světové války, poslední román Aracoeli (1982, č. 1988) vypráví příběh o stárnutí a hledání kořenů.