Koukej vykopat poklad. Semafor Jiřího Suchého & Jiřího Šlitra ve skrytějších a neznámých nahrávkách

Suchý zpívá Kainara, Šlitr slovenské tango

V dalším pokračování seriálu Koukej vykopat poklad se vracíme do archivu Českého rozhlasu a k roku 1968, kdy se v budově na Vinohradské za účasti publika natáčela Půlnoční párty: se Suchým a Šlitrem spontánními, volně surfujícími mezi vlastními písničkami a songy Voskovce a Wericha. Jiří Šlitr rád svoje okolí bavil hudebními hádankami, takže dojde i na ně. Pořad doplňují překvapivé “coververze” písní Josefa Kainara, Kapitána Kida, ale i bizarní evokace slovenského tanga ve Šlitrově podání.

Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval…

Ve třetím pokračování vybírá Pavel Klusák skladby, které dokumentují textové a hudební mistrovství svých autorů a zároveň nepatří mezi ty slavnější. Také dokumentují, jak se prolínal Semafor zábavný s autorskými experimenty. Znějí písně Starodávné brýle, Pudivín nebo jedenáctiminutová skladba pro Evu Olmerovou Můj pes.

Jiří Šlitr napsal tři stovky písní společně s Jiřím Suchým. Spisy Jiřího Suchého přinášejí celkem pět knih písňových textů tohoto autora ze všech údobí. Vyjádřeno v čase, jen supraphonské boxy-komplety přinesly na devadesát hodin nahrávek! Tím pádem je zřejmé, že vedle všech Pramínků vlasů, Písniček pro Zuzanu, Terez, Lásek nebeských, Očí sněhem zavátých, Klokočí, Purpur, Toulavých zpěváků a Kamarádů existuje velké množství materiálu méně známého, a přece zajímavého, občas úžasného. 

Do pěti hodinových „komentovaných playlistů“ vybral autor seriálu Pavel Klusák méně známé skvělé Suchého texty, případové studie Šlitrova smutného i parodického klaunství, ale i písně, které trochu zapadly uvnitř inscenací. Uslyšíme také coververze, protože velcí autoři jako S&Š se rádi občas hlásí k druhým, od Voskovce, Wericha a Ježka přes Josefa Kainara až po komika George Formbyho. Znějí rarity své doby (třeba reklamy využívající semaforské hity) a živé nahrávky z divadla, které překypují energií a mají ještě jiný rozměr než ty proslavenější studiové. 

Čtěte také

Vždycky jsem chtěl být dva, říká Jiří Suchý

Budeme surfovat od konce padesátých ke konci šedesátých let a zase nazpátek – a to ve jménu přesvědčení, že Semafor Suchého, Šlitra, Ferdinanda Havlíka a jejich spiklenců je mnohem víc princip než řádka hitů – a jde ho tedy odečíst, prozkoumat a proradovat i z téhle historie skrytějších semaforských nahrávek. 

Věříme, že se mezi posluchači najdou znalci a osoby (netoxicky) závislé na Semaforu, pro které mnohé z našeho seriálu bude spíš příjemné repete, nikoli premiéra. Znějí tu však i nahrávky, které nikdy nevyšly na žádném nosiči. Patří mezi ně cenné záznamy z roku 1968, kdy Jiří Suchý a Jiří Šlitr živě natáčeli v Československém rozhlasu řadu spontánních setkání s publikem pod názvem Půlnoční párty. Pokud Jiří Suchý má dar spontánních reakcí a Šlitra zase od mládí bavila role baviče u klavíru rozezpívávajícího společnost, pak tady je obojího slyšet dost a dost. Jsme s vámi, buďte s námi, znělo dobové heslo – a tady se promítá do pospolitosti účinkujících a publika. Znějí tu i verze písní, které ze žádných jiných nahrávek neznáme, třeba když Šlitr zpívá písně, které psal pro jiné zpěváky.