„Chce to odvahu a odhodlání, musí to jít na krev!“ Zemřela výtvarnice Věra Nováková
Patřila k nejvýraznějším českým umělcům 20. století. Většinu života přitom spolu se svým mužem, výtvarníkem Pavlem Brázdou, tvořila mimo oficiální scénu, navzdory komunistickému režimu. Poslední společnou výstavu měli v roce 2022 v pražském DOXu, vloni vydala vzpomínkovou knihu Každý krok je volba. Bylo jí 96 let. Připomeňte si její život a dílo ve vltavských osudech.
Technická spolupráce: Ivana Možná
Jednoho červnového dne roku 1942 je odmítli vojáci pustit do školy: „My jsme vůbec netušili, jaké hrůzy se děly naproti, v kostele sv. Cyrila a Metoděje“. Heydrichiádu i spojenecké bombardování se podařilo rodině s šesti dětmi, v branické vile přežít. V květnu 1945 hostili na zahradě sovětské osvoboditele, byli mladí a plní nadějí: „Rozhlížela jsem se po světě, mohla jsem si vybírat, jestli mám jít na medicínu, anebo se pustit do něčeho jiného. Řekla jsem si, že zkusím malovat, a oni mne přijali.“ S příchodem další totality byla Věra Nováková při studentských prověrkách ze studia vyloučena.
Byla tak špatná studentka? Právě naopak!
V té době už měla známost se spolužákem Pavlem Brázdou. O dva roky později se vzali a nastěhovali se do vinohradské vily Heleny Palivcové Čapkové, sestry Josefa a Karla Čapkových, manželky diplomata a básníka Josefa Palivce, odsouzeného při procesu s Miladou Horákovou k dvacetiletému vězení. „To byl asi ten pravý důvod našeho vyloučení,“ vzpomíná Věra Nováková, „bylo to nespravedlivé, ale jak jsem se s tím musela vyrovnávat, dospěla jsem ke konverzi. Stala jsem se křesťankou v roce 1958. Vidíte, zase osmička.“
Lidé si pomáhali, aby udrželi naději
Šedesátá léta dýchla nadějí: „nejhorší ale byla léta sedmdesátá,“ zvážní Věra Nováková, „najednou jsme neviděli konec, nemohli jsme vystavovat.“ Tehdy vznikla Kecanda, přátelský okruh intelektuálů, mezi nimiž byli Jan Patočka, Václav Benda, Zdeněk Neubauer nebo Zdeněk Kratochvil.
Po listopadu 1989 začali manželé Brázdovi cestovat a vystavovat, oběma vyšla retrospektivní monografie. „Jestli jsem malovala pro věčnost?“ Věra Brázdová Nováková se rozesměje: „To nemůžu říct, ale pokud to, co dělám, má být uměním, musí to jít ‚na krev‘, musí v tom být život.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
