Předurčena k velkému osudu i k bolesti. Královna Pokou obětovala vlastní dítě pro blaho lidu

Pokou se narodila počátkem osmnáctého století v Koumassi, které je dnes součástí největšího města Pobřeží slonoviny, Abidžanu. Byla neteří prvního ašantského krále Osaje Tutua, původem z Ghany, který sjednotil znesvářené akanské náčelníky a obnovil mír v bohatém regionu Koumassi. Po jeho vraždě upadlo ašantské království do temného období.

Pokou se ale nepřátel nezalekla, ani když vtrhli do paláce a jakožto členku královské rodiny ji zajali. Vysvobodil ji její bratr, král Opokou Waré. Všechen lid ale obdivoval odvahu, s níž se Pokou rozhodla nepříteli čelit. Stala se od té doby bratrovou rádkyní.

Nejtěžší oběť

Roku 1749 Opokou Waré onemocněl a zemřel. Po roztržkách mezi jeho nástupci vybídla k exodu všechny, jejichž život byl v Kumassi v ohrožení. Vydala se asi se stovkou lidí, mužů, žen a dětí na severozápad, jak jí to poradil jeden muslimský obchodník, zkušený cestovatel. Následovala dlouhá cesta do neznáma.

Skupina se zastavila u řeky Comoé: na druhém břehu byla svoboda, za nimi smrt. 

Divoká řeka pohltila všechny odvážlivce, kteří se pokusili ji překonat. Bylo třeba si mohutný proud usmířit.

Kněz tlumočil jeho prosby: Je třeba obětovat dítě. Tak Pokou vzala svého milujícího, tříletého syna Kouakou a hodila ho do řeky. V tu ránu se před uprchlíky zřítil obrovský strom: jeho kmen přehradil řeku.

Nové království Baoulé

Lid za svoji svobodu vděčil Pokou a zvolil si ji za svou královnu. Za název království Pokou zvolila „Ba-ou-li“, což znamená „Dítě je mrtvé“. A tak vzniklo království Baoulé, které dostalo své jméno na základě té nejvyšší oběti královny Pokou. Kolébkou baoulského lidu se stalo město Sakassou, v překladu „pohřební místo“, neboť právě zde vykonali jako první rituál v nové zemi pohřeb syna Pokou.

Královna Pokou – Abla Pokou se zasloužila o rozvoj zemědělství. Dbala na zachování společných sýpek, které se staly zásobárnou na horší časy. Království postavila na nové sociální struktuře, ale nástupnictví po mateřské linii zachovala i pro příští generace.

Po její smrti se v roce 1760 stala nástupkyní Pokou její neteř Akwa Boni. Bojovnice, která rozšířila dosavadní baoulské království. Díky těmto dvěma ženám se baoulské ženy mohly stát náčelnicemi a zaujímat vysoké politické a společenské funkce.

Silný vzor pro bezdětné ženy

Neuvěřitelně silná osobnost královny Pokou inspirovala mnohé vypravěče a spisovatele. Od roku 1966 tvoří součást Afrických legend ivorijského autora Bernarda Dadié. Spisovatelka Véronique Tadjo z něj v roce 2004 čerpala pro svou novelu Královna Pokou, koncert jednoho obětování.

V roce 2013 vznikl animovaný film Pokou, ašantská princezna. Bezdětným ženám dává mimo jiné oporu v přesvědčení, že i žena bez dětí může udělat kariéru v oblastech, které jsou považovány za výsadu mužů.