Fernando Vallejo: Madona zabijáků. Láska v dešti kulek aneb Narcos pro intelektuály

„Člověče, říkám vám, žít v Medellínu znamená protloukat se tímhle životem mrtvý. Já jsem si tuhle skutečnost nevymyslel, to ona si vymýšlí mě. A tak chodíme jeho ulicemi mrtví živí a vykládáme o krádežích, přepadeních, jiných mrtvých jako přízraky vláčející za sebou své křehké existence, své zbytečné životy propadlé do zoufalství.“

Těchto pár vět charakterizuje téměř celou knihu Fernanda Valleja Madona zabijáků, označovanou někdy také jako „Narcos pro intelektuály“. Odkaz na slavný seriál Netflixu má možná trochu plnit i reklamní roli, i když vypravěčem příběhu je skutečně intelektuál: starý filozof a gramatik, který se po letech exilu vrací do Kolumbie. V rodném Medellínu prožívá lásky k mladičkým nájemným zabijákům, city stejně kratičké jako životy jeho milenců, ukončené střelami jiných mladých vrahů. Protože v Medellínu se střílí téměř stále – a také téměř kvůli čemukoliv. Nejen kvůli kokainu, ale třeba i kvůli hlasitě puštěnému rádiu. A supi mají pořád co žrát…

Co zásadně odlišuje román Madona zabijáků od seriálu Narcos, to je všudypřítomný černý humor. Právě to, že se nad obrazy těch hrůz občas smějeme, je možná ten nejděsivější zážitek z celé knihy. Vlastně ani život autora knihy Fernanda Valleja nepostrádá podobný tragikomický nádech: aby unikl z rodného Medellínu, zkrvaveného válkou kokainových gangů, přesídlil tento významný prozaik, publicista a filmový režisér do Mexika. Kde dnes probíhají války drogových kartelů v nesrovnatelně větším měřítku i brutalitě…