Satirický obraz neklidného Ruska v povídkách Michaila Bulgakova
Humorné a přitom mrazivé líčení každodenních útrap spojených s vládnoucím režimem a byrokracií, existenciální hloubka i silný filozofický přesah. Nejen to nabízejí dvě povídky uctívaného, později zatracovaného ruského a sovětského spisovatele Michaila Bulgakovova, autora slavného románu Mistr a Markétka. Poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.
Překlad: Alena Morávková
Připravila a úvodem hovoří: Dagmar Oravová
Účinkuje: David Vejražka
Režie: Jan Tůma
Natočeno v roce 1990.
Dům číslo 13
Překlad: Alena Morávková
Připravil: Tomáš Kukulka
Účinkuje: Stanislav Šárský
Režie: Tomáš Kukulka
Natočeno v ostravském studiu Českého rozhlasu v roce 1999.
Zápisky na manžetách
Autobiografická črta Zápisky na manžetách zachycuje první krůčky mladého ambiciózního spisovatele, který tápe v nové době, zažívá různé prekérní situace, avšak fatálním je pro něj především konflikt s úřadující mocí.
Zápisky (původně sestávaly ze tří částí, ale zachovaly se pouze první dvě) zaznamenávají důležité momenty z Bulgakovova života ve Vladikavkazu, kde se ocitl během občanské války jako vojenský lékař bělogvardějců, jeho první novinářské kroky, první dramatické a prozaické pokusy, hledání vlastního rukopisu, osobitého pohledu na novou realitu a její literární ztvárnění. Bulgakovovo rané, fragmentární dílo pracuje s proměnlivými prvky satiry, mystiky a absurdity.
Dům číslo 13
V proslaveném Elpitově elegantním domě bydlela za starých časů městská smetánka, ředitel banky, generál, hudebník, lékaři, advokáti a dámy zahalené v činčilách. Jednoho dne se však na bráně domu objevila bílá tabulka s podivným nápisem „dělkomuna“ a do všech pětasedmdesáti bytů se nastěhovali noví lidé a s nimi nové pořádky.
Dům číslo 13 je satirickou podobiznou neklidného Ruska 20. let minulého století. Povídka humorně a přitom mrazivě vykresluje nejen lidské nátury, ale i velké dějiny, stává se filozoficky obsažnou výpovědí o stavu světa.
Také tento text patří mezi mladší díla Michaila Bulgakova, jež charakterizuje prolínání realismu s fantastikou, satiričnost s tragikomikou a groteskou, ale také existenciální hloubka a silný filozofický přesah.
Obě uváděné povídky dokazují autorovu skvělou pozorovací schopnost nahlížet a zpodobovat zjevné i skryté stránky života, jakož i umělecky ztvárnit rozporuplnou dobu, v níž žil.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Helena Albertová: Nelaskavé hry. Nejen náhoda svede hrdiny tragikomedie do zchátralé restaurace
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Tichý blázen Ota Pavel aneb Život je krásný i krátký
-
Povídky Petra Borkovce, J. A. Pitínského, Dana Beka, Marie Škrdlíkové a dalších českých prozaiků
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.