Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?

Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Nová vlna

9. únor 2021

Největší audioportál na českém internetu

Africký dramatik Sédjro Giovanni Houansou | Foto: Irena Vodáková, Festival Tvůrčí Afrika

Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Nová vlna (8. díl z 8)

Předchozí díl
Následující díl

Ve stopách Sonyho Labou Tansi dramatici devadesátých let 20. století probojovávali právo na svůj svět, na vlastní nezaměnitelnou originalitu, vnímanou bez ohledu na to, odkud člověk pochází. Na rozdíl od předchozích generací autorů, kteří buď vzývali africký mýtus, nebo Afriku kritizovali, postavili nad kolektivní svědectví o kontinentu různorodost individuálních zkušeností. A stali se vzorem pro mladší dramatiky a také dramatičky, které se stále mohutněji hlásí o slovo.

Africký dramatik Aristide Tarnagda

Žijí v převratné době. Evropa a Amerika přehodnocují své vztahy s Afrikou a Afričané zjišťují, že evropský či americký sen není tak růžový, jak se na první pohled zdálo. Intelektuálové a umělci z obou světadílů volají po dekolonizaci kultury a našeho myšlení. Do popředí se dostávají ženy, nová citlivost ke všemu jinému a odjinud, rodí se nová identita napříč kontinenty, Afropeanství.

Čtěte také

Současné dramatiky a dramatičky zajímá postavení a úloha žen ve společnosti, zabývají se migrací, mnohdy z perspektivy těch, kteří odešli, museli odejít nebo těch, kteří jim k tomu pomáhají jako převaděči, takže nám, Evropanům, poskytují na danou problematiku daleko komplexnější pohled, viděný z našich pozic mnohdy zkresleně. Vyrovnávají se s exilem, s oním rozpolcením mezi „odchodem“ a „návratem“, „tady“ a „tam“. Pátrají po své identitě. Odkrývají historická tabu spojená s dobou otroctví, které tragicky narušilo dějiny Afričanů. Rozkrývají témata, o nichž se dosud nemluvilo, jako např. násilí páchané na ženách, vykořisťování dětské práce, homosexualita, ochrana životního prostředí… A při tom zjišťují, že podstata všech lidských dramat je univerzální.

Stále bohužel platí, že psát a dělat divadlo v Africe, znamená plavat proti politickému proudu. Proto někteří pronásledovaní autoři nacházejí svůj druhý domov v Evropě. Ale oproti svým generačně starším předchůdcům je mezi současnými talenty také spousta těch, kteří to nevzdali a ve svých zemích neúnavně usilují o rozvoj divadla a moderní dramatické tvorby. K takovým nezmarům patří třeba Aristide Tarnagda, současný ředitel festivalu Les Récréâtrales a nositel Velké literární ceny Afriky 2017. Nebo Sédjro Giovanni Houansou, laureát Ceny RFI 2018 a iniciátor mnoha divadelních projektů v Beninu.  

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.