Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?
Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Divadelní „kacíři“ a „uličníci“ na křižovatce kulturních a estetických vlivů
V devadesátých letech 20. století dochází v divadlech a dramaturgiích západní frankofonní Afriky k zásadnímu zvratu, neřku-li revoluci. Rozpoutal ji už o desetiletí dříve konžský dramatik, divadelník a vizionář Sony Labou Tansi. Sony ukázal nový směr, vytyčil neortodoxní cestu, kudy by se mohla tvorba afrických dramatiků v ubírat. A podobně jako francouzský autor Jean Genet, který si položil otázku: „Kdo je to černoch?“, se Sony L. Tansi ptá: „Kdo je vlastně africký autor?“
Diváci začali vnímat divadlo nejen jako kratochvíli, ale jako skutečně seriózní lidskou činnost. Nové přemýšlení o divadle se odrazilo i při vzniku inscenací a do popředí tvůrčího procesu se dostává režisér. Režie jako specializovaná funkce byla totiž dlouho neznámá. O divadle se uvažovalo spíš z perspektivy herecké. Nás však teď budou zajímat především noví dramatici, dědicové Sonyho odkazu. V popředí jejich zájmu nestojí Afričan nebo Evropan, jak tomu bylo dosud, ale člověk v obecně lidském smyslu.
Čtěte také
Dramatici, o nichž je řeč, nepocházejí dokonce ani z jedné africké země, nejsou spolužáky, jak se o nich někdy píše, naopak, dlouho se mezi sebou vlastně ani neznali. „Generačně“ je začala chápat až francouzská teatroložka Sylvie Chalaye, která dokazuje, co všechno tyto různorodé dramatiky, navzdory jejich jinakosti a originalitě, přesto spojuje. Ve svých knihách zkoumá aspekty jejich tvorby, jimiž obohatili divadlo jako takové, nejen to africké. Jedná se především o tyto: Koffi Kwahoulé, Caya Makhélé, Léandre Alain Baker, José Pliya, Kossi Efoui nebo Koulsy Lamko.
Dnes tito dramatici patří v divadelním světě mezi významné osobnosti. Žijící klasiky, dalo by se říct. Jejich dramata hrají nezávislé skupiny i velká kamenná divadla po celém světě, jejich jména se objevují v programech významných festivalů. Domovem těchto autorů je literatura. Svět bez hranic a předsudků. A to je také odpověď na Sonyho úvodní otázku: „Kdo je vlastně africký autor?“ Je to zkrátka autor. Takhle úplně stručně řečeno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka