Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?
Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Nová vlna
Ve stopách Sonyho Labou Tansi dramatici devadesátých let 20. století probojovávali právo na svůj svět, na vlastní nezaměnitelnou originalitu, vnímanou bez ohledu na to, odkud člověk pochází. Na rozdíl od předchozích generací autorů, kteří buď vzývali africký mýtus, nebo Afriku kritizovali, postavili nad kolektivní svědectví o kontinentu různorodost individuálních zkušeností. A stali se vzorem pro mladší dramatiky a také dramatičky, které se stále mohutněji hlásí o slovo.
Žijí v převratné době. Evropa a Amerika přehodnocují své vztahy s Afrikou a Afričané zjišťují, že evropský či americký sen není tak růžový, jak se na první pohled zdálo. Intelektuálové a umělci z obou světadílů volají po dekolonizaci kultury a našeho myšlení. Do popředí se dostávají ženy, nová citlivost ke všemu jinému a odjinud, rodí se nová identita napříč kontinenty, Afropeanství.
Čtěte také
Současné dramatiky a dramatičky zajímá postavení a úloha žen ve společnosti, zabývají se migrací, mnohdy z perspektivy těch, kteří odešli, museli odejít nebo těch, kteří jim k tomu pomáhají jako převaděči, takže nám, Evropanům, poskytují na danou problematiku daleko komplexnější pohled, viděný z našich pozic mnohdy zkresleně. Vyrovnávají se s exilem, s oním rozpolcením mezi „odchodem“ a „návratem“, „tady“ a „tam“. Pátrají po své identitě. Odkrývají historická tabu spojená s dobou otroctví, které tragicky narušilo dějiny Afričanů. Rozkrývají témata, o nichž se dosud nemluvilo, jako např. násilí páchané na ženách, vykořisťování dětské práce, homosexualita, ochrana životního prostředí… A při tom zjišťují, že podstata všech lidských dramat je univerzální.
Stále bohužel platí, že psát a dělat divadlo v Africe, znamená plavat proti politickému proudu. Proto někteří pronásledovaní autoři nacházejí svůj druhý domov v Evropě. Ale oproti svým generačně starším předchůdcům je mezi současnými talenty také spousta těch, kteří to nevzdali a ve svých zemích neúnavně usilují o rozvoj divadla a moderní dramatické tvorby. K takovým nezmarům patří třeba Aristide Tarnagda, současný ředitel festivalu Les Récréâtrales a nositel Velké literární ceny Afriky 2017. Nebo Sédjro Giovanni Houansou, laureát Ceny RFI 2018 a iniciátor mnoha divadelních projektů v Beninu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
