Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Nová vlna

Africký dramatik Aristide Tarnagda|foto:Irena Vodáková,Festival Tvůrčí Afrika

Žijí v převratné době. Evropa a Amerika přehodnocují své vztahy s Afrikou a Afričané zjišťují, že evropský či americký sen není tak růžový, jak se na první pohled zdálo. Intelektuálové a umělci z obou světadílů volají po dekolonizaci kultury a našeho myšlení. Do popředí se dostávají ženy, nová citlivost ke všemu jinému a odjinud, rodí se nová identita napříč kontinenty, Afropeanství.

Čtěte také

Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Divadelní „kacíři“ a „uličníci“ na křižovatce kulturních a estetických vlivů

Současné dramatiky a dramatičky zajímá postavení a úloha žen ve společnosti, zabývají se migrací, mnohdy z perspektivy těch, kteří odešli, museli odejít nebo těch, kteří jim k tomu pomáhají jako převaděči, takže nám, Evropanům, poskytují na danou problematiku daleko komplexnější pohled, viděný z našich pozic mnohdy zkresleně. Vyrovnávají se s exilem, s oním rozpolcením mezi „odchodem“ a „návratem“, „tady“ a „tam“. Pátrají po své identitě. Odkrývají historická tabu spojená s dobou otroctví, které tragicky narušilo dějiny Afričanů. Rozkrývají témata, o nichž se dosud nemluvilo, jako např. násilí páchané na ženách, vykořisťování dětské práce, homosexualita, ochrana životního prostředí… A při tom zjišťují, že podstata všech lidských dramat je univerzální.

Stále bohužel platí, že psát a dělat divadlo v Africe, znamená plavat proti politickému proudu. Proto někteří pronásledovaní autoři nacházejí svůj druhý domov v Evropě. Ale oproti svým generačně starším předchůdcům je mezi současnými talenty také spousta těch, kteří to nevzdali a ve svých zemích neúnavně usilují o rozvoj divadla a moderní dramatické tvorby. K takovým nezmarům patří třeba Aristide Tarnagda, současný ředitel festivalu Les Récréâtrales a nositel Velké literární ceny Afriky 2017. Nebo Sédjro Giovanni Houansou, laureát Ceny RFI 2018 a iniciátor mnoha divadelních projektů v Beninu.