Nenáviděný milovaný. Týden povídek Thomase Bernharda

Thomas Bernhard se narodil překvapivě daleko za rakouskými hranicemi, v Heerlenu v Nizozemí. Do tohoto městečka jeho matka v roce 1931 neodešla jen za prací, ale především aby zde porodila své nemanželské dítě. Krátce po narození převzali Thomasovu výchovu prarodiče ve Vídni. A byl to právě dědeček, spisovatel Josef Freumbichler, a svobodomyslná babička Anna Bernhardová, kteří dali jeho životu „bernhardovský“ směr.

Je to komedie? Je to tragédie?

Povídky Thomase Bernharda nejsou ničím menší než jeho romány nebo hry. Stěžejní soubor vyšel v českém překladu pod názvem Je to komedie? Je to tragédie? v nakladatelství Prostor v roce 2003. Na jeho vydání se podílela šestice překladatelů. Povídkami procházejí, jak připomíná vydavatel, všechna stěžejní témata Bernhardovy tvorby – „problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce“. A také osamělost, opuštěnost, nemoc a blížící se konec života.

Úzkost v malých dávkách

Bernhard vypráví příběhy obyčejných lidí vychýlených z dráhy běžného života. Příčinou nebo důsledkem je u nich často nemoc duše. Je tomu tak například v povídce Čepice, kde mladého studenta stiženého neznámou duševní chorobou bičuje úsilí vrátit náhodně nalezenou pokrývku hlavy. Podobně i povídka Jauregg (kterou uvádíme v premiéře) je exaltovaným monologem muže, jež utíká z města na venkov. Od nového prostředí si slibuje ozdravení svého života, navázání bližších kontaktů s lidmi, ale i zde zůstává sám, napospas svým traumatům. Temnota přítomnosti Bernhardových postav má vždy ještě temnější pozadí.