To nejlepší z americké poezie. Ponořte se do veršů světoznámých básníků 19. a 20. století
Inspirace Charlesem Darwinem. Kam řadíme Elizabet Bishopovou v kontextu americké poezie?
Svůj život do básní promítala velice decentním způsobem, byť její osud nebyl lehký. Oproti konfesijním básníkům si přála, aby si některé osobní záležitosti nechali autoři pro sebe a domnívala se, že až zbytečně drásají intimní detaily ze svého nitra. Své básně odmítala publikovat v tzv. ženských antologiích, protože věřila, že poezie se má obracet ke světu nespoutanému limity pohlaví. Její dílo – Sbírka umění ztrácet – u nás vyšlo poprvé v roce 2004 v nakladatelství FRA.
Umění ztrácet zvládneš bez bolesti;
věci jako by chtěly ze všech sil
se ztratit, takže není to neštěstí.
Ztrať něco každý den. Nauč se snésti
ztracený klíč – pár nepříjemných chvil.
Umění ztrácet zvládneš bez bolesti
Ztrácej dál a víc, nesnaž se nalézti
místa, jména a kde byl vlastně cíl
tvých cest. Nic z toho nebude neštěstí.
Ztratím matčin šperk. A horší jsou zvěsti,
že další milý dům se vytratil.
Umění ztrácet zvládneš bez bolesti.
Ztratila jsem dvě města, pár království,
jež měla jsem, dvě řeky, světadíl.
Chybí mi, ale není to neštěstí.
– I ztratit tebe (s veselým hlasem, s gesty,
co mám tak ráda); kdo by nevěřil,
že v umění ztrácet není moc bolesti,
i když vypadá to (Piš si!) jako neštěstí.
Umění ztrácet – Jedno umění, Elizabet Bishopová, překlad Mariana Housková-Machová
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
