To nejlepší z americké poezie. Ponořte se do veršů světoznámých básníků 19. a 20. století

Kultovní básnířka. Jak si tvorbu Sylvie Plathové po její smrti přivlastnily v Americe feministky?

7. prosinec 2020

Mozaika

Celý seriál:

To nejlepší z americké poezie. Ponořte se do veršů světoznámých básníků 19. a 20. století

Manželství Sylvie Plathové s Tedem Hughesem patří mezi jeden z nejslavnějších vztahů v dějinách anglofonní poezie 20. století. Básník Hughes však rodinu v roce 1962 opustil a Plathová zůstala na obě děti sama. Její deprese se prohlubovaly a v roce 1963 spáchala sebevraždu. Plathová byla ve svém díle ovlivněna Amerikou 50. let, kdy žena nebyla považována za úplnou bez manžela a dětí. V hněvu a dilematech jejích básní se proto zhlédly stovky žen té doby.

Láska tě natáhla jak tlusté zlaté hodinky,
porodní bába popleskala po patách a tvůj lysý křik
si uzurpoval místo mezi živly.

Ozvěna našich hlasů velebí tvůj příchod. Novou sochu.
V muzejním průvanu tvá nahota
špehuje naši obezřetnost. Stojíme kolem bledí jako stěny.

Nejsem tvá matka o nic víc
než mrak, destilující zrcadlo, aby odzračilo,
jak ho pozvolna zahladí ruka větru.

Tvůj dech malé můry celou noc
řeřaví uprostřed růžově mdlých růží. Probouzím se a poslouchám:
daleké moře se mi vzdouvá v uších.

Ubrekneš a já vrávorám z postele, těžká jak kráva
a celá květovaná v tom viktoriánském županu.
Otevíráš pusu čistou jak tlamka kočky. Čtverec okna

se už bělá a polyká nudné hvězdy. A ty si zkoušíš
tu svou hrstku not;
jasné samohlásky letí vzhůru jako balónky.
Jitřní píseň, Sylvia Plathová, překlad Jan Zábrana