Alexandra Berková: Magorie. Fantaskní podobenství o zemi pod plochým kamenem

Dříve než byla stejnojmenná novela Alexandry Berkové oceněná v roce 1991 cenou Egona Hostovského, natočil podle ní režisér Josef Henke dramatickou kompozici s hudbou Emila Viklického.

Alexandra Berková představovala v době, kdy moc totalitního státu zasahovala i do vydávání literatury, typ nekonformní autorky, která si na svůj knižní debut musela počkat dvanáct let (předtím publikovala pouze časopisecky). Knížka s červeným obalem vyšla až v roce 1986 a byla přijata s velkým ohlasem, jak Berková později vzpomínala: „Zmizela z pultů během jednoho dopoledne.“

V této povídkové knize se převážně zaměřila na ženské osudy. Po listopadové revoluci se stala jednou z prvních propagátorek feminismu a vystupovala s tímto tématem ve veřejných diskuzích.

V Magorii, která kolovala téměř jako samizdat v opisech ještě před rokem 1989, si vyzkoušela složitou formální konstrukci a literárnost. Od obojího později ustupovala, zvláště ve svých televizních scénářích. Ženskému tématu však zůstala věrná, dokonce prosazovala v rámci zrovnoprávnění založení ženské zednářské lóže. Patřila také k průkopníkům výuky tvůrčího psaní a řadu let vyučovala na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého a na Vyšší odborné škole tvůrčího psaní. Zemřela v roce 2008 ve věku nedožitých 59 let.