Hledám duši každého místa. Vzpomínky architekta Vladimíra Šlapety

Vyprávění začíná v Olomouci, kde se v roce 1947 narodil do rodiny architekta Lubomíra Šlapety. „Bydleli jsme skoro sedmdesát let ve stejném bytě, který navrhl můj otec, a odešli jsme z něj až po smrti naší maminky,“ vzpomíná Vladimír Šlapeta. Po studiu na ČVUT v Praze působil jako architekt zejména v Ostravě, v Brně a v Praze.

V 80. letech během dlouholetého působení v Národním technickém muzeu v Praze sepisoval také monografie českých architektů. Úspěchy sklízel i v zahraničí, a to například jako organizátor výstav nebo jako profesor na univerzitách v Berlíně, ve Vídni i v Lublani.

Na ČVUT se v 90. letech vrátil a působil jako její děkan. Mezi lety 2006-2010 byl pak děkanem Fakulty architektury VUT v Brně. Věnoval se nadále propagaci moderní architektury, vydal několik publikací o architektuře v Prostějově i v Praze a představil slavné vily Moravskoslezského a Zlínského kraje.

Život Vladimíra Šlapety ovlivnilo mnoho budov a míst, stejně tak jako zajímavých osobností především české architektury. V každém díle vzpomíná na své kolegy a vzory, je spojován se jmény jako Jan Kaplický, Adolf Loos či Bedřich Rozehnal nebo Bohuslav Fuchs.

Ve svých úvahách porovnává Šlapeta práci architekta v době funkcionalismu a moderny s tou současnou a zároveň provádí posluchače každým místem, ve kterém našel nebo i zanechal kus duše. Zaměřuje se nejen na poslání a filozofii architektury, ale také připomíná své rodinné zázemí, které ho ovlivnilo.