Do temnoty Kafkova Procesu se ponoří tanečníci baletu Národního divadla

13. červen 2019

Josef K., hlavní postava románu Proces Franze Kafky, je protagonistou baletu nazvaného Kafka: Proces, který uvádí balet Národního divadla Praha. V roli Josefa K. se v prvním obsazení představí Ondřej Vinklát, ve druhém obsazení Giovanni Rotolo. Italský choreograf Mauro Bigonzetti se pro tuto inscenaci inspiroval slavným titulem, který považuje za tragédii o lidské osamělosti...

Čtěte takéIntegrační tábor pro mimozemské bytosti i mýdlo z lidského tuku. Na Pražském Quadriennale vystavuje sedm desítek zemí

Jaká další témata, kromě pocitu osamění, jste otiskl do vaší inscenace?

Knihy Franze Kafky a především román Proces je dílo současné. Promlouvá o naší společnosti. Kafkův Proces je jedním z nejvýznamnějších literárních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století, ale podle mě popisuje situaci, ve které žijeme i ve století jednadvacátém. Hlavní hrdina je zde prezentován jako oběť systému, a to nejen politického. V jeho příběhu se odráží společenský i kulturní rozklad. Josef K. je do toho všeho lapen. A z této absurdní situace se snaží vymanit.

Giovanni Rotolo a soubor Baletu ND

Jakým způsobem se Josef K. chová a co o něm jeho chování vypovídá?

Josef K. může být mnou, může být vámi a může být v podstatě kýmkoliv z nás. Na této postavě chci ve své inscenaci ukázat, v jakou agresi může přerůst vztah mezi jednotlivcem a společností. Ve chvíli, kdy se většina rozhodne, že odsoudí osamocené individuum, může způsobit opravdu strašné věci. Šlo mi o to, aby právě tento typ disharmonického vztahu byl v mé inscenaci zobrazen co možná nejsilněji. Mezi skupinou a jednotlivcem proto v inscenaci panuje napětí. Josef K. je přirozeně z této skupiny vyčleněn. A mezi ním a společností postupně vyrůstá neviditelná stěna. Josef K. vyjadřuje samotu muže uprostřed velké společnosti. Skrze Kafkovo dílo se můžeme této velké vnitřní samoty dotknout. A tento pocit jsem chtěl dostat i do inscenace.

Alina Nanu

Jakou atmosféru chcete v přestavení navodit?

Mým cílem bylo vytvořit prostředí, které pohltila temnota. Sám Josef K. je velmi temná postava. Knihu jsem přečetl několikrát a zjistil jsem, že ve mě vyvolává silné obrazy, které se za sebou skládaly jako film noir. Předložil jsem hlavní myšlenku světelnému designerovi a scénografovi Carlu Cerrimu a řekl mu, že chci, aby to vypadalo jako film na divadle. V inscenaci se proto hojně pracuje se světelnými efekty a videomapingem. Zkrátka idea vytvořit inscenaci blížící se svou estetikou starým černobílým filmů nám přišla jako ideální uchopení prostředí, ve kterém se děj odehrává.

Miho Ogimoto a Giovanni Rotolo

Jak byste popsal taneční styl, tedy formální způsob, kterým jste témata a motivy Kafkova románu ve vaší taneční inscenaci uchopili?

Řekl bych, že tanec v inscenaci Kafka: Proces je velmi lidský. Pravdou je, že v mé choreografické práci se často objevuje klasická technika. Ale v případě této inscenace jsem se uchýlil spíše k formě „contemporary dance“. Proces je moderní choreografie bez špiček. Tanečníci jsou bosí a pohybují se jako lidé v běžných životních situacích. Vše je více propojeno se zemí. Tím jsem chtěl umocnit pocit z tíhy, kterou pociťuji při čtení Kafkova románu. Jakoby hlavní postavu stále něco tlačilo k zemi.

soubor Baletu ND

V inscenaci zaznívá zvláště barokní hudba, například od Claudia Monteverdiho nebo Tarquinia Meruly. Chtěli jste klást povznášející barokní hudbu do kontrastu k tíživému tématu inscenace Kafka: Procesu?

Jedním z důvodů, proč jsem se rozhodl použít hodně barokní hudby v inscenaci je ten, že já barokní hudbu miluji. Zároveň mám ale pocit, že je to hudba, která je úzce spjata s lidskou existencí, s člověkem jako duchovní a citlivou bytostí. Tato hudba dokáže navodit silně intimní momenty. Zároveň ale umí být prudká a silná.

Spustit audio