Jiří Plocek: Písnička je poselství letící dějinami

„To pro mě bylo okno do minulosti a okno do bájného světa, kde píseň ještě žila v lidské každodennosti“, říká Jiří Plocek o nahrávkách, které dlouhá léta ležely v archivu Etnologického ústavu AV ČR.

Jan Konopásek, Jiří Plocek: Jazzová odyssea (Galén, 2018)|foto: Petr Vidomus

„Je tam záznam jednoho zpěváka ze Znorov u Strážnice, kterému bylo v r. 1911 kolem šedesáti let. Byl to takový šohaj zlobivý, protože to byl místní vyhlášený pytlák a asi si uměl aj v hospodě poroučet. Zpívá tam chlapík, který se narodil kolem roku 1850, což je doba, kdy po Moravě chodil, většinou pěšky, kněz František Sušil a sbíral písničky v době, kdy ta písnička opravdu ještě žila v lidu, v tom jeho dennodenním režimu vytvořil základ pro tu jeho úžasnou písňovou sbírku Moravské národní písně, z níž čerpáme dodnes.“

Jitka Šuranská: Chtěla jsem s tím praštit mockrát

• Upravit
• Smazat

„Rodiče mi řekli, že se nic ukončovat nebude, protože když se něco začne, tak se to taky dokončí. Jsem jim za to vděčná.“

Jiří Plocek má rád, když věci fungují, a hledá mezi nimi souvislosti. V r. 2018 vydal knížku o českém jazzmanovi Janu Konopáskovi Jazzová odyssea. Na CD Moravské hlasy vyšly jeho záznamy lidového zpěvu z jižní Moravy. V cestách s mikrofonem nyní pokračuje na moravském západě. Pracuje na dlouhodobějším projektu Píseň duše. Tento historický dokument má být svědectvím ducha doby a výpovědí o duši člověka.

Písnička je poselství, které letí dějinami. Buď zůstane někde v šuplíku nebo ve skládku nebo prostě rezonuje. A mě baví ta rezonance. Ta funkce. Proč to je, proč ty staré písničky dnes pořád rezonují…

Je píseň nezničitelná? „No jasně. Pokud budou lidi, tak bude píseň. A když se zničí lidi, tak se zničí aj píseň.“