Osudy Jiřího Šetlíka. Poslechněte si vzpomínky historika umění a člena tvůrčí skupiny UB12
Historik umění, člen tvůrčí skupiny UB12, bývalý vedoucí Sbírky moderního umění NG, šéfredaktor časopisu Výtvarná práce a ředitel Uměleckoprůmyslového musea v Praze Jiří Šetlík zemřel 28. ledna 2023 ve věku 93 let. Poslechněte si jeho vzpomínání on-line ve vltavských Osudech.
Jiří Šetlík se narodil v Praze 2. dubna 1929. Ve vltavských Osudech vzpomíná na své dětství a mládí, vypráví o době studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale také o vojenské službě u oddílů PTP v 50. letech a o svém nástupu do Národní galerie v Praze.
Období kulturního kvasu v 60. letech bylo bohaté na události i v životě Jiřího Šetlíka. Stal se šéfredaktorem časopisu Výtvarná práce, jako teoretik patřil do tvůrčí skupiny UB 12, a podařilo se mu také vycestovat na několikaměsíční stáž do USA, kde se setkal s grafikem a designérem Ladislavem Sutnarem. V polovině 60. let začal kouřit dýmku, která se vedle černého baretu stala jeho známým atributem.
V závěru šedesátých let se Jiří Šetlík stal nakrátko ředitelem Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Po nástupu normalizace se věnoval samizdatovým aktivitám. Závěr jeho vzpomínek pak patří například publikačním možnostem v 80. letech nebo působení v diplomatických službách a pedagogické práci po roce 1989.
Nejposlouchanější
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.