Leoš Janáček: Fejetony
Leoš Janáček nebyl jen geniálním skladatelem, ale také poetickým fejetonistou, který, zřejmě na výzvu zakladatele listu Adolfa Stránského, pravidelně publikoval v brněnských Lidových novinách. Fejetony zhusta reflektující niterné osobní zážitky, i události veřejné vycházely v letech 1893 až 1928, poslední text vyšel pár měsíců před Janáčkovou smrtí. On-line k poslechu týden po odvysílání.
Kdo zná skladatelovu proslulou metodu vycházející za zápisků „nápěvků mluvy“, toho jistě nepřekvapí, že slavný fejetonista přirozeně mísí slova a tóny. Obé je pro něj stavebním materiálem, kde jeden nezapře příbuznost s druhým. Když se zdá, že pouhá písmena nestačí, vypomůže si autor zkrátka notovým zápisem. Jak jinak taky vyprávět o lašských studánkách, když každá z nich má jiný osud, jinou tvář i hlas? Pro dobového čtenáře to mohl být leckdy oříšek, rozhlasový posluchač má výhodu – pod stůl nespadne jediná nota. Přidáme-li místy archaickou větnou stavbu a zapomenuté významy slov, máme před sebou několik rozhlasových miniatur lahodících uchu. Moje Lašsko, Starosta Smolík, Jablunkovské mosty, Moravany, Studánky…
Z fejetonové tvorby Leoše Janáčka vybírala Eva Lenartová, v režii Anny Cónové účinkuje Tomáš Jirman, za klavír usedl Lukáš Michel, o zvuk a střih se v ostravském studiu postarala Hana Plecháčková.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
