Leoš Janáček: Fejetony
Leoš Janáček nebyl jen geniálním skladatelem, ale také poetickým fejetonistou, který, zřejmě na výzvu zakladatele listu Adolfa Stránského, pravidelně publikoval v brněnských Lidových novinách. Fejetony zhusta reflektující niterné osobní zážitky, i události veřejné vycházely v letech 1893 až 1928, poslední text vyšel pár měsíců před Janáčkovou smrtí. On-line k poslechu týden po odvysílání.
Kdo zná skladatelovu proslulou metodu vycházející za zápisků „nápěvků mluvy“, toho jistě nepřekvapí, že slavný fejetonista přirozeně mísí slova a tóny. Obé je pro něj stavebním materiálem, kde jeden nezapře příbuznost s druhým. Když se zdá, že pouhá písmena nestačí, vypomůže si autor zkrátka notovým zápisem. Jak jinak taky vyprávět o lašských studánkách, když každá z nich má jiný osud, jinou tvář i hlas? Pro dobového čtenáře to mohl být leckdy oříšek, rozhlasový posluchač má výhodu – pod stůl nespadne jediná nota. Přidáme-li místy archaickou větnou stavbu a zapomenuté významy slov, máme před sebou několik rozhlasových miniatur lahodících uchu. Moje Lašsko, Starosta Smolík, Jablunkovské mosty, Moravany, Studánky…
Z fejetonové tvorby Leoše Janáčka vybírala Eva Lenartová, v režii Anny Cónové účinkuje Tomáš Jirman, za klavír usedl Lukáš Michel, o zvuk a střih se v ostravském studiu postarala Hana Plecháčková.
Nejposlouchanější
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Karel Čapek: Hovory s T. G. M. Vzpomínky, úvahy a myšlenky prvního československého prezidenta
-
Karel Tůma: Jak se chytají ženy, Komedie s vánočním stromkem. Dvě humoristické vánoční povídky
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
