Pražské jaro - ohlédnutí hudebních kritiků
8. červen 2011
Koncerem Berlínských filharmoniků skončil v sobotu 4. června 66. mezinárodní hudební festival Pražské jaro.
Pražské jaro letos nabídlo na čtyři desítky koncertů uznávaných interpretů, předních symfonických a komorních těles i sedm operních představení. Oproti minulým ročníkům nachystala dramaturgie více netradičních projektů, z nichž největším v historii festivalu bylo uvedení Mahlerovy Osmé symfonie v O2 areně, v den 100. výročí skladatelova úmrtí.
Zahajovací koncert, který se stal jedním z vrcholů přehlídky, patřil Symfonickému orchestru Pražské konzervatoře. Pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka přednesl Smetanovu Mou vlast.
Věra Drápelová a Jindřich Bálek ve studiu ranní Mozakiy zhodnotili průběh celého festivalu.
Nejposlouchanější
-
Karel Leger: Zapomenutá duše. Když si pořídíte jako letní byt starobylý zámek a trochu tam straší
-
Josef Čapek: Opilec, Veš. Dvě imaginativní povídky výtvarníka a spisovatele
-
Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock. Binaurální hra o strachu, který dokáže člověka zničit
-
Vlasta Chramostová: Byl to můj osud. Na přeskáčku I. Četba z memoárů divadelní a filmové herečky