Z Ruska

16. leden 2012

Světoznámý ruský klavírista Denis Macujev se stal koncem loňského roku národním umělcem Ruska a čestným profesorem moskevské univerzity.

Předevčírem (v sobotu 14. ledna), kdy pravoslavní slaví "starý Nový rok", uvedl první kanál ruské televize premiéru dokumentu o Denisi Macujevovi, populárním a oblíbeném umělci, který má na kontě 14 nahraných alb a na letošek plánuje další čtyři. U příležitosti všech těchto úspěchů poskytl klavírista ruskému tisku rozhovor, z něhož vybírám: "Titul národní umělec Ruska je relikt sovětské minulosti, a tak je to správné. Umíte si představit, že by někdo byl národní umělec Ameriky? Zbožňuji koncerty v naší zemi; nejen v Moskvě a v Petrohradu, ale i v dalších sto deseti městech - v každém jsem hrál nejméně dvacetkrát. Takhle jezdím už 18 let, a pokaždé je to pro mne cenná lekce - naše publikum je totiž nejkomplikovanější na světě, dlouho odolává, než člověku podlehne. Moje štěstí by bylo úplné, kdybychom měli víc sálů s dobrou akustikou - ty nám chybí jako sůl. Na škatuli, která si ještě nedávno říkala Kulturní dům a konala se tam politická zasedání, dnes visí nápis Filharmonie, což je tragédie.

Moje druhá vášeň, hned po klasické hudbě, je jazz, rád si při vystoupení zaimprovizuji. To mám po otci, byl to skvělý jazzman a já se mu odmala snažit vyrovnat," říká Denis Macujev a pokračuje: "Postavou nejsem žádný trpaslík, snad proto se o mně říká, že likviduju klavíry. Stalo se to jen jednou, v Paříži: klavír se rozjel, zadní noha se odlomila a ke všemu jsem spadl ze židle. Nastala chvíle zlověstného ticha - pak propukly neuvěřitelné ovace. Novináři psali, že to bylo virtuózně provedené předem naplánované číslo. Já mám prostě jen takový temperament. Jak říkal Svjatoslav Richter: pouhým intelektem romantickou muziku neosedláš; při pořádném hraní teče krev. Po takovém Chopinovi, Rachmaninovovi a Čajkovském člověka musí bolet celé tělo.

Když jsem v roce 1998 zvítězil v moskevské soutěži Petra Iljiče Čajkovského, psalo se o mně jako o "sibiřské popelce".Také proto jsem založil hudební soutěž Hvězdy Bajkalu - letos se koná pošesté v Irkutsku. Byli tam už všichni naši slavní hudebníci: Gergijev, Temirkanov, Bašmet, Spivakov, balet Velkého divadla a spousta dalších. Řeknu vám, co mě trápí. Ti mladí účastníci hrají jako bozi, ale v šestnácti náhle mizí. Kde? Přece v zahraničí. Slavná ruská hudební škola už neexistuje, pedagogové totiž vydělávají jen pár kopějek. Na Sibiři to dělá 4 až 5 tisíc rublů měsíčně. A tak se seberou a odjedou do Číny a tam školí naše konkurenty, kteří pak vyhrávají všechny světové soutěže. Čína je plná ruských učitelů hudby. V minulé soutěži Čajkovského získali dvě ze tří hlavních cen Korejci. Mimochodem - víte, že tahle slavná soutěž byla v letech 1994 a 95 vyloučena z Asociace mezinárodních hudebních soutěží? Ptáte se, zač? Dlužila roční poplatek ve výši jednoho sta dolarů," sdělil ruskému tisku čerstvý národní umělec, klavírista Denis Macujev.

autor: Jana Klusáková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.