Z Ruska

Ve středu 5. září tam vpustili novináře a ve čtvrtek se otevřely brány nové filiálky moskevského Historického muzea na Rudém náměstí – Muzea vlastenecké války roku 1812, pro širokou veřejnost. Jednopatrová budova září novotou ve vnitřním nádvoří bývalého Leninova muzea (původně Moskevské městské dumy). Koncepce nového muzea se během jeho stavby měnila: nejprve měla expozice zachytit pouze válečné události roku 1812, ale pak padlo rozhodnutí ukázat i to, co válce předcházelo; vylíčit vzájemný vztah Francie a Ruska počátku 19. století, tím spíš, že Historické muzeum má díky svým dobře zásobený depozitářům co vystavovat. Návštěvníci mají k dispozici více než tisíc osm set listin a předmětů z období let 1800 až 1812.

Uprostřed prvního sálu poutá pozornost carský trůn; obklopuje ho řada exponátů, dokládajících vzájemné vztahy Napoleona Bonaparta a Alexandra I. na světové scéně. V sousedních místnostech zaujmou bysty, vojenské uniformy, zbraně, medaile, řády a vzácné mince. Tvář francouzského císaře shlíží na návštěvníky z obrazů i z mincí; je tu i několik jeho soch v životní velikosti. Stěny lemují obrazovky, na kterých diváci sledují především bitevní scény z filmů o Vlastenecké válce. (Pro vysvětlení: té z roku 1812 se v Rusku říká Vlastenecká válka, druhé světové Velká vlastenecká válka.) Živému zájmu se těší čtyři ukořistěná francouzská děla a obrovské koule, jimiž byla nabíjena.

V prvním patře nového muzea vítá návštěvníka bysta vojevůdce Michaila Kutuzova, ikony z putovního chrámu Alexandra I. a dále Napoleonovo polní lůžko. K hlavním exponátům patří sáně, ve kterých údajně v listopadu 1812 francouzský císař urychleně opustil Rusko. V hlavním sále prvního parta najdete také dvě stě let staré vojenské suchary a hraje zde francouzská hudba. Prahu čeká mimořádný divadelní zážitek. Ve středu 12. září, tedy pozítří, uvede divadlo HYBERNIA hru OTMOROZKI (Parchanti) v provedení Sedmého studia (ve spolupráci s akademickým studiem moskevského divadla MCHAT) – v ruském originálu s českými titulky. Odborníci tuhle podívanou srovnávají s legendárními představeními moskevské Taganky, uváděnými před padesáti lety. Otmorozki letos získaly ruského divadelního Oskara – Zlatou masku za nejlepší činoherní představení. Text je společným dílem režiséra Kirilla Serebrennikova a prozaika Zachara Prilepina; bez příkras předvádí zkoprnělým divákům ruskou mládež narozenou na konci 80. let; jsou to ti, kdo letos vycházejí do ulic a volají po svobodě, po pravdě a představte si – i po vlasti. A právě jim říkají doma Otmorozki – to jest Parchanti. Recenzent časopisu New Times po hostování Sedmého studia v Berlíně napsal: Představení je vědomě oproštěno od občanského patosu – je provokativně antispolečenské, antiestetické, pobuřuje. Řinčí v něm hluk pouličních zátarasů, které nezastaví nic a nikoho; naopak se zdá, že ruší všechny existující zákazy – jak fyzické, tak morální. K lecčemu přivyklí evropští diváci při berlínské premiéře Otmorozků konsternovaně sledovali představení. To přece není možné, zašeptal kdosi anglicky," píše New Times o představení, které uvidíme ve středu večer v Praze.