Zajímavosti ze světa vědy

Americký raketoplánu Endeavour samozřejmě neponese k Mezinárodní kosmické stanici jen legendárního českého Krtečka, ale především štít proti mikrometeoritům, logistickou plošinu pro práce mimo stanici - a cenný alfa magnetický spectrometr. Tento nebývale citlivý přístroj sestává z pěti různých typů detektorů a na jeho vývoji se podílelo více než 600 vědců ze 16 zemí. Bude bude instalován vně Mezinárodní kosmické stanice, odkud bude provádět první podrobná měření elektricky nabitých částic kosmického záření - jako jsou protony, elektrony a atomová jádra. Je dostatečně citlivý na to, aby mezi miliardami jiných částic odhalil třeba jediné jádro atomu antihmoty a pomohl tak rozluštit jednu z největších záhad fyziky: Proč žijeme ve vesmíru tvořeném hmotou, když - podle současných teorií - po velkém třesku vzniklo stejné množství hmoty i antihmoty? Kam se tato antihmota poděla? Alfa magnetický spektrometr proto bude pátrat po jednotlivých jádrech atomů antihmoty, která by signalizovala její existenci ve velkém množství v jiných částech vesmíru. Má také významně přispět k objasnění toho, co tvoří záhadnou temnou hmotu ve vesmíru, především zda sestává z tzv. supersymetrických částic.

Ptáci na rozdíl od lidí vidí ultrafialové záření - nebylo však jasné, k čemu to slouží. Výzkumy španělských odborníků ukázaly, že podle něho ptáci poznají, která ze svých mláďat mají nakrmit nejdřív. Jak zaznamenal týdeník New Scientist s odvoláním na studii v odborném časopise Behavioural Ecology and Sociobiology, vědci zkoumali středně velké pestře zbarvené mandelíky hajní, kteří kladou 4 - 6 vajec. Zjistili, že hlavičky větších mláďat odrážejí méně ultrafialového záření než hlavičky jejich menších a slabších sourozenců. Zvážili proto více než 80 mláďat mandelíků v hnízdních budkách a natřeli jim na hlavičku buď čistý gel, nebo gel blokující ultrafialové záření. O 4 hodiny později je zvážili znovu, aby zjistili, kolik potravy ptáčeta od rodičů dostala. Vážení potvrdilo, že rodiče krmili přenostně ta mláďata, jejichž hlavičky odrážely UV záření. Prokázalo se tak, že ptáci skutečně používají ultrafialové záření jako ukazatel, komu dát najíst přednostně.

Mozek - přinejmenším u krys - dokáže podle všeho současně spát i bdít. Jak uvedla agentura AFP s odkazem na odbornou studii v předním vědeckém týdeníku Nature, nové poznatky amerických odborníků odporují běžným představám, že nedostatek spánku se odráží na činnosti celého mozku. Naopak se ukazuje, že při únavě mohou na zlomek vteřiny upadnout do spánku jen některé jeho části - i když mozek jako celek bdí. Jelikož EEG běžně používané ke sledování elektrické aktivity mozku, má svá omezení, badatelé zavedli do mozku 11 dospělých krys ultratenké sondy a sledovali činnost podkupin neuronů v oblasti mozku zodpovědné za řízení pohybů. Krysám dali na hraní nové předměty, aby je udrželi v bdělém stavu déle než obvykle. Měření ukázala, že i když zvířata navenek působila čile a bděle, neurony ve sledovaných oblastech mozku se neaktivovaly - jinak řečeno: části krysího mozku upadaly do "lokálního" spánku, zatímco ostatní části byly v bdělém stavu. Krysy byly vycvičeny, aby dokázaly uchopit kostku cukru jen jednou tlapkou: čím však byly unavenější, tím hůř se jim to však dařilo. Stačilo, aby se neaktivovala jen desetina z monitorovaných nervových buněk - a to na pouhou třetinu vteřiny - a už začaly být krysy nemotorné, kostky cukru nedokázaly uchopit nebo je upouštěly. To naznačuje, že ke změnám v chování může dojít ještě dřív, než se objeví nechvalně známý mikrospánek - i když se samozřejmě poznatky získané na krysách nedají jednoduše aplikovat na člověka.