Vstupenky na karlovarský festival jsou vyprodány a dirigent Libor Pešek k životnímu juileu převzal diamantovou desku

A zahájen byl také internetový předprodej vstupenek a prakticky hned byl také ukončen. Předloni bylo 10 % lístků vyhrazených pro prodej po síti rozebráno během dvanácti minut, loni stačilo zájemcům o vstupenky minut deset.

„A letos rezervace začala v deset hodin dopoledne a devět minut po desáté už bylo všechno rozprodáno,“ uvedla mluvčí festivalu Uljana Donátová. Vstupenky si rezervovalo na dvanáct tisíc diváků, kteří se mohou těšit, že v Karlových Varech potkají třeba Johna Travoltu. Karlovarskému festivalu se bude věnovat i dnešní Filmový týdeník, který začíná po odpolední Mozaice v 16 hodin.

Na jiné straně Práva najdeme rozhovor Vladimíra Říhy se sopranistkou Martinou Jankovou. Ta vydala nové album, na které nazpívala s Collegiem 1704 tři Bachovy kantáty. Se stejným souborem vystoupila i na Pražském jaru. Říhu zajímalo, proč Janková neúčinkuje v Myslivečkově Olympiádě ve Stavovském divadle.

„Omezuji své divadelní role, protože se chci více věnovat rodině. To platí i o Švýcarsku a Curyšské opeře, odkud jsem loni odešla a pouze tam dvakrát do roka hostuji. Dříve to byla z osmdesáti procent opera a zbytek koncerty, teď je to takřka naopak,“ říká Martina Janková, která Právu poodhalila své nejbližší plány. Po vystoupení s Collegiem devětadvacátého června ve Velkém Meziříčí se zúčastní festivalů v Salcburku a Lucernu a v létě se vrátí na Svatováclavský hudební festival, v jehož rámci v Ostravě vystoupí osmadvacátého září v Mendelssohnově Eliáši.

Životnímu Jubileu dirigenta Libora Peška a koncertu k této příležitosti konanému se věnuje Věra Drápelová ve svém článku v Mladé frontě Dnes. Na úvod nedělního večera v Obecním domě převzal Pešek od zástupců Supraphonu diamantovou desku za 635 tisíc prodaných nosičů. A popřáli mu hned dva pěvci. Nejprve mexický tenorista David Lomelí, který v áriích od Verdiho a Donizettiho a v písni Granada předvedl pěkný hlas, i když technicky ještě není tak vyzrálý jako jeho kolegové. A protože oslavenec vždy sympatizoval s jazzem, Dagmar Pecková mu se svým obvyklým temperamentem zazpívala Summertime od Gershwina.

„Hudba má v Peškově podání nezaměnitelnou vůni,“ připojuje se ke gratulantům Petr Veber, který článek publikuje v Hospodářských novinách. Pokud by někdo vyhlásil anketu hledající nejvyrovnanějšího a nejrozšafnějšího českého klasického hudebníka současnosti, vyhrál by ji zřejmě Libor Pešek. Samozřejmě ve svém věku osmdesáti let šetří silami. Toho, co si ale jiní musí vynucovat a čím se nechávají strhnout, on dosahuje především vyzařováním své osobnosti. A také vyzrálým a vědoucím, nikoli však nenáročným klidem. Působí tak už dlouho, patří to k němu.

Lidové noviny se dnes zaměřily na divadelní recenze. O touze zvané Einodis, hře Letní scény Divadla Ungelt v nastudování Pavla Ondrucha, píše Marta Švagrová. Z formy muzikálu podle jejích slov plyne i nezbytně zjednodušené posouvání děje a poněkud šablonovitá charakteristika osob. Šťastným východiskem je využití dvojího pohledu hlavní hrdinky – za mlada a ve zralém věku.

Je zřejmé, že zkušená Marta Kubišová je pro Anetu Langerovou nepochybnou autoritou, ale i Aneta Martu na jevišti suverénně podporuje. Autor dobře vystavěné a v dobrém smyslu sloužící hudby Karel Štolba jim napsal působivé milostné písně. Na nich stojí celý dojem z představení spíše než na popisných dějových můstcích. Marta Švagrová soudí, že pro Letní scénu Ungeltu je komorní muzikál tohoto druhu adekvátní produkcí pro sympatické prostředí Nového světa.

Jana Machalická v Lidových novinách píše o Čupakabře, hře Lenky Lagronové, kterou Štěpán Pácl nastudoval s Masopustem v Divadle v Celetné. Mladý režisér má imponující zálibu ve vážných existenciálních tématech. V případě Čupakabry jeho zaujetí pro text a slovo podle Lidových novin nefunguje.

Snaha udržet některé části mimo realitu nebo laškování s fantasknem také nevychází, hrůzostrašně tajemná atmosféra se jen vyrábí, stejně jako se objevuje symbolika, která vlastně nic nesymbolizuje. Potíž je i s herectvím: vesměs jde o velmi neujasněnou stylizaci a zejména pánská část souboru předvádí dost klopotné kreace. Dámy jsou na tom o poznání lépe, ale ani ony příliš neoslní – soudí Machalická.

Čupakabra podle ní dokazuje, že režisér Štěpán Pácl mívá značné výkyvy. Po více než solidní práci s klasikou se pustil do práce s problematickým a dramaturgicky nedotaženým textem. A jak se píše v Lidových novinách, výsledek vypadá podle toho.