Výběr z denního tisku, 5. března

Legendární Čtyřlístek, komiks Jaroslava Němečka, se dočkal filmové podoby. Do kin přichází s podtitulem „Ve službách krále“, dnešní Lidové noviny ale recenzi Aleny Prokopové opatřily titulkem „Čtyřlístek ve službách mamonu“. A proč?

Na děti totiž útočí čiré zlo jménem product placement. Vyprávění je okatě proloženo zbožím produkčních partnerů ve stylu televizních reklam. Ať už jde o značky hraček, lízátek, nebo dětského šampaňského. Problém filmového Čtyřlístku ale nastává už u samotného, příliš komplikovaného příběhu.

Lidové noviny přinášejí recenzi Jany Machalické, která se byla podívat v Divadle v Dlouhé na Eyolfkovi. Hned v úvodu autorka píše, že Nebeský se Ibsenem zabývá už léta a jeho inscenace jsou založeny nejen na imaginaci, ale opírají se i o důkladnou znalost textu. Nebeskému jde vždy o to, aby v dramatikovi našel spojnici se současností.

A to se mu povedlo v Dlouhé, kde inscenuje u nás prakticky nehraného Eyolfka, drama citově retardovaných lidí, sobců, majetnicky upnutých na druhé. Machalická soudí, že vůbec není důležité, jestli některé asociace a symboly divák nerozklíčuje. Podstatná je celková výpověď.

I Nela Herrmannová píše v Mladé frontě Dnes o divadle v Dlouhé, ale v jiných souvislostech. Vrací se k nedělnímu udílení Cen Alfréda Radoka a pouští se ve svém článku do kritiky České televize.

Ta totiž dala před přímým přenosem z Dlouhé přednost koncertu k poctě Václava Klause. Takovou událost zřejmě nemůže veřejnoprávní stanice ignorovat, je ale podle Herrmannové škoda, že divadelní ceny zapadly jen do internetového vysílání. Dokument z předávání Radoků zařadila do vysílání televize až na konec března, kdy už budou divadelní ceny ze začátku měsíce zajímat málokoho.

Dirigent Kaspar Zehnder dnes hostuje na Švýcarském jaru. Rozhovor s ním otiskuje Právo. Na otázku Vladimíra Říhy, jak vznikala skladba pro alpský roh, kterou večer v Rudolfinu přednese Radek Baborák, odpovídá dirigent těmito slovy:

„Napadla mě myšlenka představit alpský roh na koncertě klasické hudby s českým virtuosem. A spojení českých a švýcarských skladatelů ji uvedlo v život,“ uvádí Kaspar Zehnder a dodává, že Baborák se s alpský rohem popasoval fantasticky. Někteří lidé to podle něj zkoušejí neúspěšně celý život, Baborák to zvládl za pár dnů.

I loutku zazpívá báječně. Tak o Olze Pereťajťko píše v Hospodářských novinách Petr Veber. Árii Rusalky by od koloraturní sopranistky čekal jen málokdo. A přece ji třiatřicetiletá pěvkyně přidávala při nedělním pražském recitálu – a pěkně. Olga Pereťjaťko má jasný a zdravý hlas, velký talent a získala velmi dobrou techniku.

„Když se zpěvákovi začne líbit, jak zpívá, tak je to začátek jeho konce,“ poznamenala nedávno rodačka z Petrohradu. Svůj pražský koncert si podle Vebera může sólistka přiřadit k jednoznačným uměleckým úspěchům.

A protože začíná filmový festival Jeden svět, který se letos zaměří na témata tolerance a snášenlivost, vybral jsem na závěr přehledu tisku jeden článek z Mladé fronty Dnes, který začíná doslova pohádkově:

„Bylo nebylo, v jednom království chtěli oženit prince. Na zámek se sjížděly krásné princezny, ale kralevicovo srdce pořád nic. Až spatřil vedle jedné princezny stát jejího bratra a láska byla na světě.“

V Nizozemsku zabodoval příběh o homosexuálních následních trůnu tak, že musel vyjít druhý díl. A jak píše Klára Kubíčková, český překlad už je hotový. Titul Lindy de Haan objevila překladatelka Adéla Elber a následně nabídla nakladatelství Meander. Na vydání zatím shánějí peníze.