Výběr z denního tisku, 5. února

Hrbatý, přesně jak ho popsal Shakespeare ve svém dramatu. Takový skutečně byl Richard III. Vědci jsou si po včerejšku jistí, protože se shodou okolností podařilo najít jeho kostru na jednom anglickém parkovišti. Univerzita v Leicesteru provedla analýzu DNA. Mladá fronta Dnes píše, že vzorky vědci porovnali s vzorky žijícího vzdáleného příbuzného britského krále – jistého kanadského truhláře žijícího v Londýně. Zkoumání ostatků také ukázalo, že mrtvola panovníka byla posmrtně zohavena – jedno ze zranění hlavy bylo způsobeno zřejmě halapartnou.

Orfeus v Národním divadle vzbudil pozornost recenzentů napříč tituly. Mladá fronta Dnes slovy Věry Drápelové píše, že režisér Schörghofer je především scénograf, a proto je opravdu na co se dívat. Horší je to s hudebním nastudováním, výkon orchestru nebyl příliš precizní, ani pěvci Drápelovou nepřesvědčili. Roman Janál coby Orfeus zpívá bezvýrazně a bezbarvě, Jiří Hájek není o nic lepší a představitelky ženských rolí nepřekročily národnědivadelní průměr.

Celkové hodnocení Mladé fronty je 65 %. O pět procentních bodů lépe hodnotí tutéž inscenaci Radmila Hrdinová v Právu. Převládající scénografické režijní pojetí hodnotí místy jako působivé, místy samoúčelné divadlo. A vzhledem k obavám diváků o zdraví interpretů i rušivé. V titulní roli se Hrdinové více líbil Hájek, i když Janálův hlas označuje za expresivnější a pro diváky atraktivnější. Chválou nešetří ani na adresu obou Eurydik, které sklidily divácké ovace zaslouženě.

Režisér se příliš soustředil na jevištní podívanou a hudba zůstala o krok vzadu. To už je hodnocení Petra Fischera v Hospodářských novinách. I když uznává, že různé sofistikované schodišťové mechanismy a posuny jsou fascinující. Spíše než operu ale diváci vidí divadelní stroj. Co se pěveckých výkonů týče, Roman Janál Fischera přesvědčil, zpívá podle něj chvílemi téměř bravurně. Alžběta Poláčková je Eurydikou i v herecké akci, její pevný a sytý hlas je radostí pro akustiku Stavovského divadla. Ani to ale nestačilo k propojení divadla a hudby v operní svět.

Mladá fronta Dnes přináší kritické srovnání brněnských inscenací. Hudební scéna Městského divadla Brna připravila další dílo autorské dvojice Moša – Merta. Hra Očistec je plná plytkých, banálních dialogů i textů písní. Profesionálně odzpívané i zahrané divadlo je kvůli scénáři jen nelogicky vystavěným kýčem, píše Jana Soukupová a Očistci dává 20 %.

Zato pětadevadesáti procenty hodnotí počin Muzea loutek, kde měla premiéru Andersenova pohádka O Malence v režii Zoji Mikotové. Vznikl nenápadný drahokam, který by se mohl hrát léta pro další generace dětí – dětem srozumitelný, barevný, snový a nijak se nepodbízející svět.

Lidové noviny otiskují recenzi pražského představení Buchty a bohyně, které v Disku hrají studenti DAMU. Těm tandem režiséra Jana Friče a dramatika Petra Kolečka vytvořil role přímo na tělo. A podle Ester Žantovské se podařilo vytvořit dobrou ulítlou komedii.

Na téže straně Lidových novin čteme rozhovor s Milošem Orsonem Štědroněm. Jana Machalická se ho mimo jiné ptá, co ho vede ke spojování žánrů, kterým se vyznačují jeho kompozice: „Baví mě co nejvíc kategorií hudby od středověku až po současnost, baví mě perzifláže a míchání žánrů. Vždyť třeba Händel je částečně popový skladatel, Vivaldi taktéž. To byli hitmakeři první kategorie a tak to má být. Skladatel má být hitmaker,“ odpovídá v Lidových novinách Miloš Orson Štědroň.