Výběr z denního tisku, 3. ledna

Velký uslzený kýč, ve kterém se romantický patos mění ve směšnou karikaturu. Těmito slovy hodnotí Jana Machalická v Lidových novinách nový snímek Bídníci. Divadelní rockovou operu podle románu Victora Huga se pokusil do filmové podoby přenést Tom Hooper. A nebyl příliš úspěšný, už jen proto, že divadelní tvar se na plátno jen tak přenést nedá.

Problémy filmového převyprávění divadelního scénáře pojmenovává i Věra Míšková v Právu. Děj je osekán na nejzákladnější příběh, což na divadle nevadí, ve filmu ale hlubší propracování postav chybí. Detailní záběry kamery až na hlasivky jednotlivých aktérů nudí, nemají napětí, ani emoční náboj. Pro člověka, který příběh nezná, je navíc děj nesrozumitelný a může tápat v tom, proč tu jsou všichni tak zoufalí a pláčou.

Hrdinou filmu Frankenweeniie: Domácí mazlíček je samotářský Victor Frankenstein, kterého z dětského světa vytrhne smrt jeho pejska Sparkyho. Lidové noviny připomínají, že tento motiv zpracoval režisér Tim Burton už v roce 1984, z finančních důvodů jen jako krátkometrážní snímek. Alena Prokopová soudí, že verze, která teď přichází do českých kin, je vtipné, nápadité a hluboce melancholické vyprávění.

A je v něm tolik vtipu a něhy, že ani opakování nevadí – to už jsou slova Mirky Spáčilové z Mladé fronty Dnes, která píše, že ani pět recenzí by nestačilo na popsání filmových gagů, kterými se snímek hemží. Labužnický zážitek kalí jen opakování postupů z předešlých Burtonových filmů, ve finále zamrzí i obligátní akční smršť. Přesto má režisér na kontě další rozkošnou hračku, do níž ukryl dokonce myšlenku bez pouček. Soudí Mirka Spáčilová, filmu dává 70 %.

Z Mladé fronty zmiňme ještě recenzi alba Jana Spáleného a jeho tria. Ondřej Bezr dává cédéčku „Panenko skákavá“ 80 % a ke svému hodnocení uvádí tyto důvody: V písních, které si vybrali ze zpěvníku Spáleného, říkají všechno důležité, a to nepřibarveně. A to doslova, protože živá nahrávka, která vznikla před Vánocemi, neumožnila kvůli prostorovým přeslechům žádné úpravy. V zaznamenaném repertoáru jsou i nejstarší Spáleného debutové písně z alba Já se tě nevzdám. Nejvíc je těch, které hrálo původní obsazení Amatérského sdružení profesionálních muzikantů. Podstatné nicméně podle Bezra není autorství, ale absolutní výpověď autora, kterému je třeba naslouchat.

Hospodářské noviny otiskují vzpomínku Jindřišky Bláhové na Karla Čáslavského, dokumentaristu, historika, publicistu, dlouholetého pracovníka Národního filmového archivu a České televize. Čáslavský dokázal přesvědčit diváky, že i filmy o výrobě svítiplynu nebo sokolských prostných mají něco do sebe. Sám o sobě říká v dokumentu Heleny Třeštíkové toto: „Mě fascinuje, když vidím jednoduchou, obyčejnou věc z kterékoliv doby. Třeba jak šla paní Vondráčková pro pivo manželovi a zlomila si nohu. To jsou taky dějiny, samozřejmě,“ říká Čáslavský.

V Hospodářských novinách o něm píše také ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Od počátku devadesátých let se stal Karel Čáslavský ikonou televizní zábavy ve znalostní soutěži Videostop: diváci si zamilovali jeho vousatou tvář, široké znalosti, svérázný humor a také neškolený projev, kterým se odlišoval od typických bavičů. V souvislosti s pořadem Hledání ztraceného času si mnoho diváků našlo ke Karlu Čáslavskému téměř osobní vztah, svěřovali mu své rodinné filmy, fotografie a dokumenty. Karel Čáslavský zemřel včera ve věku pětasedmdesáti let.