Výběr z denního tisku, 11. září

I dnešní noviny komentují události kolem Národního divadla v Praze.

Kateřina Frouzová v Mladé frontě Dnes připomíná trestní oznámení z 23. července. V souvislosti s případem kriminalisté prověřují oznámení pro porušení povinností při správě cizího majetku. Černý včera listu řekl, že ho takový vývoj nepřekvapuje a že ministerstvo kultury se snaží dodatečně najít důvod jeho odvolání. Mluvčí ministerstva Markéta Ševčíková slíbila, že pádné důvody odvolání budou odhaleny na dnešní tiskové konferenci.

Podle Jany Machalické v Lidových novinách není situace černobílá. Přístup ministerstva k Národnímu divadlu je nepřijatelný, ale nářky Černého nad tím, jak mu bylo ublíženo, nejsou na místě. Dnes už odvolaný ředitel byl součástí programu, snaživě plnil zadání, hrál vysokou hru a ta mu nevyšla. Evidentně nemá talent poznat, kdy být hrdinou a kdy ne. Uchýlil se k protestním gestům, která měl ale udělat, když šlo o krk jeho kolegovi ze Státní opery. Ondřej Černý dojel na své nemalé ambice. Možná špatně lobboval a intrikoval. Druhá věc ale je, že model zacházení s živou kulturou je neudržitelný.

Radmila Hrdinová v Právu se pozastavuje nad tvrzením ministryně Hanákové z TOP09 a Starostů a nezávislých, že už oslovila kandidáty na nového ředitele, kterého veřejnosti představí do konce roku. Hrdinová doufá, že ministryně blafuje, protože kandidáti schopní se ujmout této funkce uprostřed divadelní sezóny neexistují. A připomíná, že by bylo samozřejmě špatně, kdyby kandidáty vybírala Hanáková nebo kdokoli z ministerských úředníků.

I Hospodářské noviny téma Národního divadla komentují. Michal Stehlík, děkan Filozofické fakulty Karlovy univerzity varuje, že kauza Ondřeje Černého není obranou jeho samotného, ale obranou určitých principů. Nejen po ministrovi kultury chceme profesionalitu a důvěryhodnost – bohužel ničeho takového jsme se nedočkali. Stehlík si závěrem svého komentáře s názvem „Ministerstvo kultury už není“ povzdechl, že nedůvěryhodný amatérismus je snad pro resort kultury dlouhodobým prokletím.

Pojďme si teď od tématu Národního divadla odpočinout. Třeba při čtení recenze Vladimíra Vlasáka v Mladé frontě Dnes, který devadesáti procenty hodnotí pětatřicátou desku amerického písničkáře Boba Dylana s názvem Tempest. Pamětníkovi klasického Dylana může scházet foukací harmonika, ale zpěvákův nakřáplý naléhavý hlas, který nešlechtí, ale ani nepřehání, dělá z této desky to nejlepší, co vydal. Jako by mu věk byl spíš výhodou.

Jak hrozné sny se zdají geometrům, přibližuje výstava v Topičově salónu v Praze. Navštívil ji Filip Šenk a v Lidových novinách píše, že co se může zdát jasné a detailně namalované, může být nestálé a proměnné. Příkladem je Zenová vlna Jiřího Matějů. Na první pohled narýsované čáry nemohou být snad pro vnímající oko přehlednější. Při pohybu směrem k obrazu se ale dílo mění.

Do tématu kultury se rozhodl promluvit také předseda vlády Petr Nečas z ODS. Jak připomíná i Mladá fronta Dnes, řekl včera na brněnském strojním veletrhu, že musíme zabránit módním politickým projevům, které mají vliv na český export, jako je umělé a falešné adorování ruské skupiny Pussy Riot, něco, co označil za vrchol nevkusu. Podobně kritizoval i podporu tibetského dalajlámy. „Je to smutné, likviduje se tím odkaz Václava Havla,“ komentovala premiérův výrok bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová, podle které je nová Česká republika založena na podpoře utlačovaných.