Výběr z denního tisku, 20. srpna

Radio, tak se jmenuje nové album undergroundového písničkáře Karla Charlieho Soukupu, které vydává Galén a v dnešních Lidových novinách recenzuje Marta Švagrová. Ta připomíná, že Soukup byl v roce 1976 zatčen spolu s dalšími muzikanty a o rok později se stal signatářem Charty. Jeho písničky iritovaly tehdy a mohou leckoho iritovat i dnes. Nejen drsností, ale především nepříjemnými pravdami, jejichž platnost nebyla překonána. Album Radio vyšlo v roce 1981 v exilovém vydavatelství Šafrán ’78 ve švédské Uppsale. Jeho letošní vydání přichází včas: kdo chce, může si poslechnout, jaká rizika v zabydlené pseudojistotě někdejšího socialistického klidu viděl kulturní kamikadze Charlie Soukup.

Voda nad Komedií se zcela nezavře – hlásá titulek Mladé fronty Dnes. Komedií je zde myšleno pražské divadlo, které k červenci ukončilo své působení na divadelních prknech. Kateřina Kočičková ale připomíná, že se díky filmovému režisérovi Radimu Špačkovi (který má na svém kontě například snímek Pouta) vrátí na televizní obrazovky. Zhruba hodinový dokument odvysílá Česká televize po novém roce. „Narozdíl od jiných herců mají ti z Komedie cit pro míru a respektují drsnost života. Stejně jako přijímali úkoly režie, přijali i konec divadla – důstojně,“ říká Špaček a věří, že dokument o pražské scéně upoutá i diváky, kteří ji neznali. Vedle dokumentu tvůrci zaznamenali třináct inscenací souboru, který vystoupí v příští sezóně jen dvakrát: v září na plzeňském festivalu Divadlo a v listopadu v Berlíně.

Pocta Václavu Havlovi, to byl název koncertu v pražské Lucerně, kterým loni v prosinci vyvrcholil týden smutku za bývalého prezidenta a s ním i pozdně revoluční nálada těch nejpodivnějších Vánoc, jaké kdy Češi zažili. V Knihovně Václava Havla vyšel DVD záznam koncertu a v Hospodářských novinách ho hodnotí Daniel Konrád. Nadžánrový kulturní mišmaš hudby, divadla a filmových projekcí v Lucerně běžel šest hodin, na disku z něj zbyly čtyři. Matěj Ruppert, Vratislav Brabenec, Dan Bárta, Robert Balzar, David Koller, Vladimír Mišík, Radim Hladík – ti všichni se nechali vyhecovat k nadstandardním výkonům. K vrcholům patří vystoupení Ivana Krále, který přivezl Havlovi novou kytarovku, nebo Velvet Underground Revial Band novináře Jana Macháčka. Z chladné „zpravodajštiny“ kamer České televize je místy cítit absence výraznějšího režisérského vedení, kamery se mohly více věnovat kapele Garage nebo Krobově Divadlu na tahu. Rozhodně jde o logické vyústění celého hektického prosincového týdne, kdy na sebe „pod koněm“ naráželi staří známí s věnci v rukou. Kdo se na záznam podívá důsledně, možná v nějakých těch očích v davu opravdu spatří, jak kouzlo pomíjí, až na konci večera definitivně vyprchá.

Že hudební festival v Českém Krumlově skončil kvalitní tečkou, připomíná v Právu Vladimír Říha. O víkendu vystoupily dva debutující soubory, které představují nejvyšší laťku, přestože u nás nejsou příliš známé. Prvních z nich je polské smyčcové kvarteto MozART Group, které nadchlo v pátek humorem Zámeckou jízdárnu. Dělat si legraci ze světa klasické hudby není nic těžkého, ale Poláci mají kromě smyslu pro muziku i smysl pro klauniádu, neomezují se jen na klasiku, ale dělají si legraci i z rocku, popu a nikoho nešetří. Jako druhé vyzdvihuje Říha čtyři mladé kanadské tenory, které v Krumlově doprovázela Pražská komorní filharmonie. Překvapením byla výborná kanadská zpěvačka Kelly Levesque. Zpěvem, charismatem a vtipem si získali publikum.