Třikrát o divadle v Akropoli

Jeden z nich připravila nová divadelní skupina TAKING OFF, složená převážně z absolventů Vyšší odborné školy herecké - Tomáš Kobr, Saša Ptáčková, Klára Hajdinová, Petr Semerád a Markéta Stehlíková, kteří ke spolupráci přizvali režisérku Lucii Málkovou. Představili společně hru mladé švýcarské herečky a dramatičky Laury de Weck uváděnou pod titulem Oblíbenci. Překlad je sice formálně správný, ale možná, že by méně matoucí byl název Miláčci. Hra nemá nijak světoborný obsah - jde tu o sondu do světa studentů, naplněného studiem a láskou, nebo spíš více či méně povedeným sexem. Součástí světa mladých je samozřejmě technika (mobily tu hrají atmosférotvornou roli, a některé exempláře zneklidňují diváky drnčením najdeme přímo pod svými sedadly). Inscenace kombinuje živou akci s projekcemi na zdi panelů obklopujících scénu, a je formálně zajímavá. Jednotliví herci v drobnokresbě vystihují charaktery svých hrdinů a jejich - většinou neúspěšné - hledání partnera, porozumění, ale také vlastního já. Odvážně také nabízejí sexuální scény, ve kterých se jde tělo na tělo, a navíc si je v komorním prostoru diváci skutečně užijí dosti zblízka. Hra mladých pro mladé patrně přitáhne právě publikum, které je do Akropole zvyklé chodit na koncerty.

Druhou podzimní premiérou byla pohybově - pantomimická tragigroteska Tantehorse stejnojmenného souboru Radima Vizváryho a Miřenky Čechové, kteří přizvali ke spolupráci Irinu Andrejevu z Teatru novogo fronta. Projekt měl premiéru na sklonku léta na festivalu ve Varšavě, a v ČR se představil v Akropoli poprvé. Práce souboru se vyznačuje velmi pečlivou souhrou všech složek, vedle stálých spolupracovníků jako hudebník Matouš Hekela či light designer Martin Špetlík Tantehorse tentokrát oslovili trojici mladých scénografek a kostýmcích výtvarnic Ha Thanh Nguyen, Zuzanu Vítkovou a Karolínu Ráčkovou. Společně vytvořili výrazné výtvarně pohybové představení s antimilitaristickým podtextem, které má šanci zaujmout dospělé i děti. Soubor Tantehorse je charakteristický svou schopností zprostředkovat křehké poetické příběhy beze slov tak, že jsou srozumitelné, a navíc z nich čiší obrovská energie. Zápletka inscenace Tantehorse je jednoduchá - malý chlapec žijící sám se svou tetou, se často nudí, takže zlobí a vymýšlí si nejrůznější příběhy a hry. Při jedné z nich je jeho dřevěný koníček vtažen do televize, kde se právě odehrává válka. Chlapec se vydá za ním, a stane se součástí válečné mašinérie. S groteskní nadsázkou, křehkým humorem, ale i záblesky tragiky a smutku modeluje soubor produkci plnou působivých výtvarných i pohybových nápadů a nenápadně vede diváky k závěrečné katarzi. V paměti jistě zůstanou přinejmenším závěrečné obrazy, v nichž tlustý generál padne, a přitom se celá scéna zaplní peřím, které uniká místo krve z jeho velkého břicha či následující záchrana chlapce naddimenzovaným koněm, který má pohádkovou mystičnost a zároveň rysy jeho láskyplné tetičky (odtud onen zvláštní název Tantehorse).

Do třetice ještě zmínka o inscenaci Zory Jandové Smrt v růžovém, který byl poprvé uveden už v minulé sezóně a ocení ji především fanoušci šansoniérky Edith Piaf. Zora Jandová si hru Lubomíra Feldeka, odehrávající se v den smrti slavné zpěvačky, přeložila ze slovenštiny a většina slavných písní Piaf zazní s jejími českými texty (mnohé z nich znají diváci z koncertů Jandové, ale některé vznikly specielně pro toto představení - např. píseň, kterou interpretuje společně se svou dcerou Ester Mertovou). Jandová se nesnaží Edith napodobit vnějškově - vypůjčila si jen některá charakteristická gesta rukou, ale spíše vnitřně se svou hrdinkou souznít. Komorní představení doplňuje Kateřina Dušková v roli Edithiny sestry Simone a harmonikář, který obstarává hudební doprovod.