Smíchovský Merlin - zážitek pro divadelní odvážlivce! - recenze

Na 18. prosince se připravuje uvedení obou částí současně.

Gombárovo zaujetí, ba fascinace Dorstovým textem je pochopitelná, protože tak mnohostranný obraz světa, takové množství myšlenek a obrazů skutečně za zpracování stojí. Otázkou ovšem je, zda je dnešní divák schopen a ochoten je v plné míře vstřebat.

Už první část - Zrození - ukázala problematičnost takového projektu, když se na premiéře hlediště po prvních dvou hodinách povážlivě vyprázdnilo. Vinu na tom přitom nenese projekt samotný, spíše psychická a fyzická výdrž a odolnost diváků. Spletitý děj, množství postav, mnohdy těžko rozšifrovatelná symbolika, přeskakování v čase a prostoru, to vše jsou věci, které mysl divák, unavená každodenností, nesnadno vstřebává, a chvílemi prostě nezvládá.

Na počátku příběhu (scéna Eva Jiřikovská) se ocitáme na zapadlém nádraží, jehož součástí je kolej, po které vyjíždí a zajíždí drezína připomínající antickou ekkyklému, a magické hodiny, které zpočátku signalizují stále nabíhající zpoždění vlaku, až se nakonec zastaví na mrtvém bodě. Náhle se tak ocitáme v prostoru, kde se čas zastavil a můžeme volně - společně s kouzelníkem Merlinem - procházet časoprostorem tam a zpět, vyvolávat si dávné obrazy z legend.

V první části jsou po celou dobu představení téměř všichni protagonisté na scéně - jednotlivci vystupují z „davu", aby zviditelnili útržky svého příběhu. Alespoň částečná znalost artušovské legendy se samozřejmě předpokládá, ale i tak podoby postav a zlomky příběhů dokážeme identifikovat jen chvílemi. Řetězení epizod má podobu jazzové skladby, slova k nám přilétají jako záchvěvy melodií, tu temných, tu lehce bizarních. Hemžení na scéně ovšem má svou přesnou choreografickou skladbu (spolupráce Jana Bursy a Lindy Fernandez Saez - oba se rovněž objeví na scéně, Linda ztvárňuje Smrt, která je neustále přítomna jako memento mori). V druhé části Grál - se ocitáme na stejném půdorysu scény. Ale hned na počátku jsou nádražní panely pod dozorem ďábla postupně odklízeny, zůstane jen nízký labyrint železných rámů, přes které hrdinové klopýtají. A zanedlouho i tyto zbytky labyrintu postupně mizí, až zůstane jen prázdný prostor. Dlužno podotknout, že bez znalosti první části mnohé souvislosti unikají. Putování za grálem, za neustálé přítomnosti smrti a ďábla, je ještě zakódovanější než část předchozí. Příběh se soustřeďuje stále výrazněji na Artuše a jeho konflikt s Mordredem, i když ani další postavy z příběhu zcela nemizí. Jde tedy především o to, ponořit se do „jiného času" a nechat se kolébat dávnými legendami, chytat očima a intuicí střípky příběhů a vychutnávat si jednotlivé výkony. Obsazení rolí je promyšlené, a v mnoha případech skutečně překvapivé. Vedle „domácích" je přizváno množství hostů (bezmála 30 herců, kteří ztvárňují ještě větší množství postav). Kamil Halbich v roli Artuše zprvu balancuje na hraně všeobjímající naivity a přirozené moudrosti, v druhé části je stále patrnější přídech smutku a skepse. Robert Jaškow je „civilním," věcným, a o to mrazivějším ďáblem. Ginevru s neokázalým půvabem a osobitostí ztvárňuje Petra Hřebíčková. Zvláště výrazné jsou dvě „androgynní" postavy - elegantně studený Lancelot Kristýny Frejové a štiplavý, stále agresivnější parchant Mordred Zuzany Onufrákové. A nad tím vším „nelidský" Merlin, napůl dítě, napůl stařec v interpretaci slovenského hosta Czongora Kassaie. Celek je bizarním obrazem světa, který směřuje od samého počátku ke svému zániku. Dobro a zlo, intriky, agrese a touhy, to vše se prolíná ve fascinujícím, ale chvílemi těžko stravitelném kotli emocí a filozofických rozmluv. Je otázkou, kolik diváků bude mít odvahu toto divadelní dobrodružství podstoupit.

T. Dorst: MerlinRežie: D. GombárŠvandovo divadlo v Praze