Louis a Louisa v Divadle Na zábradlí - recenze Jany Soprové

Hra Louis a Louisa německého dramatik Davida Gieselmanna vypadá na první pohled mnohem realističtěji než temná groteska Pan Kolpert, která autora u nás proslavila. Teprve postupně zjišťujeme, že mají hodně společného. Gieselmann sice s lehkým nadhledem, nicméně nemilosrdně hodnotí německou společnost, poukazuje na její předsudky a xenofobii, skryté pod civilizačním nánosem. „Charita a vstřícnost - ano, ale jen do té míry, která se nám hodí... jinak bude zle," jako by znělo mezi řádky. Tahle blahobytná maloměstská rodinka je na pohled šťastná a spokojená. Ale už z druhé pohledu tušíme, že tu všechno není v pořádku. Proč by si jinak pan Karl (Bob Klepl) budoval ve sklepě pozorovatelnu, kde prostřednictvím obrazovek po vzoru velkého bratra pozoruje každé hnutí v domě? Ani matka Mia (Magdalena Sidonová) s permanentním úsměvem na tváři a dobrou náladou profesionálních hospodyněk nepůsobí moc přirozeně. Dcera Louisa (Gabriela Pyšná) je pravým potomkem bohatých rodičů - využívá komfortu, který jí dopřávají,ale jinak se rozhodně nehodlá podřizovat. Láká ji dobrodružství, romantika, a vzhledem k tomu, že nepoznala nedostatek, nemá o životě příliš realistickou představu. Její nápadník Theo (Ladislav Hampl), jehož denodenní „náhodné" návštěvy se už staly zdejším folklórem, vypadá jako natažený na pérko. Tento uměle vybudovaný šťastný svět naruší příchod Louise (Pavel Liška). Jak k tomu došlo? Malá Louisa si přála k osmým narozeninám speciální dárek - adoptovat na dálku bezprizorního chlapečka z jižní Ameriky. 20 Euro měsíčně byl pro tatínka směšný výdaj, co ale dělat s reálným Louisem, když se po deseti letech objevil ve dveřích? Obě dámy - matka i dcera - jsou nadšeny jeho temperamentem, názory, zvyky, zatímco tatík se vnitřně užírá a přemýšlí, jak ho odsud ¨vystrnadit. Život celé rodiny se podle něj řítí zcela nesprávným směrem.

Autor- a potažmo i režisér pražské inscenace Juraj Nvota- se zaměřil především na problém střetu dvou rozdílných kultur, skrytých i zjevných xenofobních nálad, předsudků a legend spojených s příslušníky jiných národů. Bob Klepl a Magdalena Sidonová výborně vystřihli maloměšťácký pár středního věku, v jehož image barvotiskově idylického vztahu způsobí přítomnost exotického návštěvníka nejednu trhlinu. Nejzajímavějším vývojem prochází Ladislav Hampl jako zakřiknutý nudný Theo, jehož postupně probouzená agresivita vrcholí fašounskou exhibicí s motorovou pilou ohrožující všechny kolem. Byť Gabriela Pyšná jako Louisa vypadá nejrozumněji, její naivní představy o životě a spontánní zamilování do snědého hrdiny se blíží příběhům z telenovel. Nejpodivněji vypadá postava Louise Pavla Lišky, který rozhodně nevypadá jako zanedbané dítko ze slumu, ale spíše romantizovaná představa o něm. Jeho dramatické líčení cestování v kontejneru či v podvozku letadla jsou spíše z rodu historek Barona Prášila, a jeho lehce ironické lekce Theovi napovídají, že patrně nebude tak úplně tím, za koho jej mají. Virtuální představy o vzdálené exotické zemi doplní scéna roztančených krásek jako vystřižených z karnevalu v Riu. Směs lehce cynických dialogů, absurdity, brutální komiky i romantických scének se nicméně svéráznou formou dotýká mnohých bolavých míst odcizené civilizované společnosti, která se neřídí skutečnými city a rozumem, ale pravidly společnosti, která určuje, co je a co není vhodné. Sci-fi scéna z televizního pořadu v budoucnosti, ve kterém se objeví moderátorka Natálie Drabiščákové (jejíž hlas glosoval celé představení) nám ovšem dává najevo, že všechno může být zcela jinak, než se zdálo. Jak dopadl příběh Louise a Louisy, se nedozvíme. V tom ponechává inscenace konec otevřený. A možná to byla jen další svérázná reality show?

Režisér Juraj Nvota |foto: Divadlo Na zábradlí