Americký prezident Obama jako muzikálová hvězda!

V posledních dvou letech vznikly hned tři muzikály, jejichž tématem je Obama. Ten první - Obama The Musical s podtitulem Victory Show měl premiéru na sklonku roku 2008 v Keňském Národním divadle v Nairobi. Jeho autor George Orido, který poukázal především na Obamovy keňské kořeny. Inspiroval se především prezidentovou biografií Dreams from My Father (Sny od mého otce) a jeho další knihou Audacity of Hope (Troufalost naděje). Příběh začíná svatbou Obamy staršího s kansaskou kolegyní z fakulty na Havaji. I když se později rozvedli, právě dítě tehdy počaté se stalo jejich nezrušitelným poutem. Chlapec se má k světu, diváci jej sledují jako talentovaného hráče basketbalu, inteligentního a pilného studenta a přirozeného vůdce ve společnosti svých vrstevníků. V muzikálu prý nechybí vtip, satira, ale také tanec a romantika. V hodinovém muzikálku účinkovalo na 30 velmi mladých umělců a smísily se tu africké tance tradiční i současné, salsa, tango i balet. Obamu si zahrál Eric Makori, jeho protihráče - zloducha McCaina Paul Kamai.

Druhé dílko bylo uvedeno loni na jaře v londýnském divadélku Hens and Chickens Theatre. Americký detektivkář Teddyho Hayes si vystačil s jedenácti herci a patnácti písněmi. V muzikálu Obama on My Mind (S myšlenkou na Obamu) nabídl humorný pohled od zákulisí prezidentské kampaně. Velká část příběhu se odehrává v malé kanceláři, kde se malý tým oddaných, loajálních a Obamou naprosto posedlých členů volebního týmu snaží o jediné - jak dostat svého muže do Bílého domu. Odtud také název muzikálu - jedna z protagonistek zpívá za všechny Vstáváme každý den s myšlenkou na Obamu...

Nejnovějším přírůstkem je Naděje - Obamův muzikálový příběh, který měl premiéru 17.ledna 2010 v koncertním sále Jahrhunderthalle ve Frankfurtu nad Mohanem. Jako motto příběhu si tvůrci vypůjčili heslo Yes We Can" (Ano, my můžeme), které zaznělo v Obamově klíčovém předvolebním projevu. Na třicet převážně amerických herců a zpěváků, z nichž mnozí zdomácněli na německé scéně, přechází od soulu k funky, hip hopu, rapu, gospelu a rocku (autorem hudby je Randall Hutchins). Hra mapuje Obamův vzestup a přenáší na jeviště události roku 2008, předvolební kampaň i postavy z politického světa, mj. Sarah Palinovou, Hillary Clintonovou či Obamova protikandidáta Johna McCaina. V textu dialogů i písní jsou hojně citovány autentické výroky jednotlivých protaginistů. Dění doplňují reakce obyvatel chicagského domu, v němž žijí lidé různých kultur (afroamerický aktivista. nezaměstnaný portorikánec, konzervativní německá vdova). Pro ty všechny je Obama příslibem a nadějí do budoucna. Hraje se německy a anglicky (texty písní jsou většinou v angličtině s německým překladem). "Obamův duch jsme přijali kompletně za vlastní. Vyprávíme, jak z tehdejší situace vzešla nová image Ameriky, která ovlivnila situaci na celém světě," říká producent a režisér Roberto Emmanuele. Do hlavní role byl po dlouhých konkursech vybrán americký zpěvák a herec Jimmie Wilson, který si předtím zahrál v produkci Michaela Jacksona Sisterella, společně s Dellou Milesovou, která dostala roli Obamovy manželky Michelle. John McCain je ztvárněn německým zpěvákem Davidem Hanselmannem. Frankfurtská premiéra se pyšní ještě jednou zvláštností. Robert Emmanuele prohlásil, že se jedná o první interaktivní muzikál nové generace. Více než polovina sedadel v koncertní síni byla totiž opatřena malými bubínky (vznikla tzv. perkusní sedadla), na které diváci bubnují při slavnostní inauguraci Obamy. Ti, na které se nedostalo bubínků, obdrželi chřestítka. Emanuelle, který si podobnou interaktivitu vyzkoušel už na předchozím koncertním projektu, tak dokázal vykouzlit atmosféru souznění a iluze demokratické účasti na představení.

Občas se sice ozvou hlasy skeptiků, že je Obama v projektech viděn růžovými brýlemi, ale tvůrci tuto jednostrannost vehementně popírají. Poukazují na to, že příběhy jsou prezentovány s lehkou nadsázkou a satirickými ostny. Nicméně, ty se týkají spíše jiných postav, Obama - módní ikona dneška zůstává hrdinou bez bázně a hany.