Zatančete si industriální soap operu Na zábradlí!

Dramaturgickým trendem Divadla Na zábradlí je v posledních sezónách vyhledávání titulů, které odrážejí dnešní odcizený svět nadnárodních společností, ve kterých život jednotlivce ztrácí smysl. Komplexy, předsudky, a zoufalství jej pak většinou ženou do tragédie. V tomto případě je ovšem téma nazíráno s lehce komediálním šklebem. Německý dramatik Fritz Kater je ve skutečnosti renomovaný režisér Armin Petras, který přijal pseudonym od sociálně demokratického politika a odboráře z přelomu 19.a 20.století. Pod tímto vypůjčeným jménem už napsal několik úspěšných her, většinou mapujících kontrasty života východního a západního Německa.(nejúspěšnější je patrně jeho trilogie DDR - Heimat Trilogie). Divadlo Na zábradlí už před pěti lety uvedlo jeho hru "včas milovat včas umírat". Nyní sáhlo po jeho komorní hře z roku 2006 Tanzen, kterou pod názvem A tančit přeložila Radka Denemarková. Ke spolupráci byla přizvána německá režisérka Jo-Anna Hamannová, která má za sebou režie v nejrůznějších zemích nejen německé mluvící oblasti. Navzdory německé účasti (včetně muzikanta Sebastiana Demmina) se inscenace tematicky ani stylově neliší od současného repertoáru Divadla Na zábradlí, takže příznivci toho typu dramatiky a industriálního scénického pojetí (ne nadarmo má hra podtitul industriální soap opera) nebudou zklamáni. Ti ostatní ovšem mohou být tím, co se děje na scéně, poněkud zmateni. Režisérka hojně využívá kamery (ať už přímo snímající protagonisty na scéně, nebo reflektující některé momenty děje i vzpomínek), část textu mohou diváci sledovat v němčině nad scénou. Zatahující se roleta, která se po jevišti posunuje dopředu a dozadu chvílemi ponechává hercům jen velmi malý prostor k akci - snad i proto jim je dána k dispozici první řada sedadel neobsazovaných diváky. Kromě toho je pod scénou umístěn památníček komika němé éry Bustera Keatona, který má ve hře svou důležitou roli. Děj, jak už jsem naznačila, se točí kolem existence jednotlivce v odcizené komunitě nadnárodní firmy, ve které se dělá v podstatě zbytečná práce (alespoň tak to formuluje hrdinka Inge - hraje ji Kristýna Maděričová). Nicméně v okamžiku, kdy jí hrozí vyhazov - jen proto, že je ve firmě více než šest let, je schopna udělat téměř cokoli, aby se tu udržela, a tzv. získala odklad. Druhá z ženských protagonistek Sandra (Gabriela Pyšná) je mladší, nicméně zkušenější a přizpůsobivější. Přistoupila na pravidla a dokáže se v nich orientovat. Navíc má únikovou alternativu - ví z vlastní zkušenosti, jak se dají vydělat dobré peníze. A to tancem před web kamerou (svlékneš-li se navíc, získáš víc voyerů a tedy i vyšší finanční částku).

Hlavní hrdina Bernie (Ladislav Hampl) je pravou rukou ředitele bio-technické firmy, člověk na špinavou práci. Svou - jen zdánlivou moc - využívá k manipulaci a také k získávání žen. Jinak si ovšem žije ve vlastním světě, který vyplňuje jeho idol, komik Buster Keaton, jehož filmy má dokonale nakoukány. Právě jeho charakteristika Keatona dává klíč k pochopení hry. Charakterizuje jej jako člověka, který se tolikrát polámal při kaskadérských kouscích, že mu ani jedna kost nesrostla v těle tak, jak měla, a přesto zvenčí vypadal stále stejně. Několikrát se před námi objevují dokumentární záběry z natáčení, kdy na Keatona padá kulisa, vše se hroutí, je mlácen ze všech stran - nakolik je to iluze, a nakolik opravdu bolestivé zkušenosti, se dá těžko rozlišit. Symbolika člověka, který je duševně i tělesně poškozován, a přesto se stále tváří, jako by se nic nedělo, je jasnou paralelou života jedince v současné společnosti. Tuto ambivalenci naší dnešní existence pečetí nakonec hrdinka Inge interpretací slavné písně Rolling Stones I Can´t Get No Satisfaction. Ve volném překladu Nedostává se mi žádného uspokojení, nedostává se mi žádného uspokojení, protože se snažím, snažím se, snažím se, snažím se, nedostává se mi, nedostává se mi... Pokud vám život připadá právě takový, pak je to představení právě pro vás.