Divadelní Jágr baví!

13. říjen 2009

P. Kolečko: Jaromír Jágr, Kladeňák Středočeské divadlo Kladno Režie: T. Svoboda V hlavní roli: D. Matásek j.h. recenze Jana Soprová

Středočeské divadlo Kladno má svou vlastní regionální hru - Jaromír Jágr. Kladeňák. Napsal ji Petr Kolečko společně s Tomášem Svobodou, který hru režíroval. Na počátku byla zakázka. Kdo jiný by měl být dramaticky ztvárněn jako hrdinou železného města nežli sportovní idol se železnými svaly? Jásání davů nad našimi vítězstvími v hokeji či ve fotbale je jedním z mála momentů, kdy se Češi alespoň na chvíli spojí a cítí hrdost na svou příslušnost k tomuto národu. Kladno má štěstí, že jednomu ze zdejších rodáků se podařilo dosáhnout na Olymp, a pro mnohé má statut poloboha.

Sportovní prostředí nabízí autentické dramatické příběhy samo o sobě - okamžiky vítězství jsou závratné, ale o to horší je, když se nedaří. Nastávají pochybnosti, smysl veškerého konání jako by se ztrácel. Petr Kolečko a Tomáš Svoboda uchopili téma "duchovní cesty hrdiny" s humornou nadsázkou, a neváhali propojit sportovní svět s filozofií. Jaromír Jágr je konfrontován s filozofem Ludwigem Wittgensteinem, jehož otec byl zakladatelem Poldi Kladno a jehož matka údajně stála modelem pro logo závodu. Wittgenstein je v Jágrových snech pochybovačným obrýleným puberťákem, který jej pronásleduje posměšnou dětskou říkankou. Autoři ovšem prozrazují ještě více - každý ze sportovců má svého filozofa, který jej navštěvuje ve snech. Je to ovšem regionální záležitost - Francouze straší Voltaire, Rusa Dostojevskij. Bojovat s nočními můrami v podobě filozofických myšlenek není ani pro chlapce z oceli snadné. Dovedné míchání skutečnosti a nadsázky se daří jak v textu, tak i v realizaci na scéně a nabízí divákům mnohovrstevnaté vnímání příběhu. Bavit se mohou čtenáři senzačních zpráv v denním tisku, ti další v lehce nahozených glosách odečítají i hlubší významy. Společně s Jágrem se vydáváme na pouť, kterou předurčilo motto znějící celým příběhem "Každý musí dostát svému géniu, jinak je na světě zbytečný." Poprvé se s naším hrdinou se setkáváme v okamžiku triumfu - po vítězné hokejové bitvě v Naganu. Na scéně stojí ve sprchách nazí novodobí gladiátoři. Ten nejšťastnější - Jaromír Jágr- je zpovídán moderátorem Robertem Zárubou (Miroslav Večerka), který se stává jakýmsi brechtovským průvodcem dějem. Nenajdeme patrně v Čechách hereckou osobnost, která by se lépe hodila k ztvárnění hokejového idolu jako David Matásek. Vysportované tělo, neokázalá přirozená noblesa a nezbytný smysl pro humor vytvářejí základ pro postavu, kterou i přes veškerou nadsázku můžeme brát vážně jak v lehce kýčovité patetické radosti nad vítězstvím a možností sdílet ji s Kladeňáky, přes rozpačité zklamání ve chvíli, když zjistí, že se dostal do spárů VIP osobností, které se jej snaží využít ke svému prospěchu, až po existenciální stavy, kdy před erotickými hrátkami dává přednost četbě filozofického traktátu. Můžeme se bavit mytizovanými postavami, které mají předobraz ve skutečných lidech (lehce parodizovaných, ale přesto lidsky pochopitelných), ale také pozoruhodnými ledovými choreografiemi (vznikly ve spolupráci s Rosťou Novákem a Lenkou Vágnerovou), z nichž nejpůvabnější je ve slow-motion opakovaný záběr triumfálního posledního gólu v Naganu a parafráze na Labutí jezero. Zatímco první část, ve které se Jágr objevuje v královské zbroji - tedy ve zlatém dresu s magickým číslem 68, je hodně akční, druhá je pochmurnější a meditativnější. Intelektuální publikum jistě potěší variace na ruskou realitu alá Čechov, obávám se ale, že zdlouhavá parafráze Tří sester je pro běžného diváka na hranici snesitelnosti. Obdivuhodně citlivě a dojemně zapůsobí setkání Jágra s hokejistou Čerepanovem (Štěpán Benoni) a tragická smrt mladičkého sportovce. Přes temná místa však hra končí happy-endem, kdy náš hrdina pochopí svůj úděl a svým Kladeňákům přinese ten největší dar. Nejenže přivede na zdejší stadion legendárního hokejistu Maria Lemieuxe (Tomáš Petřík), ale i kýžené velké vítězství místního klubu.

Hra o Jágrovi vzbudila u části publika nadšení, ale objevily se i rozpaky. Je to pohádka, komiks, filozofický traktát o hledání smyslu života, existenciální drama, můžete si vybrat. V každém případě se jedná o jednu z událostí sezóny, která rozhodně stojí za vidění.

autor: Jana Soprová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.