Letní Letná, ohlédnutí za festivalem

Zatímco dovednosti našich umělců jsou sice obdivuhodné, ale přece jen jaksi pochopitelné, nad třemi zahraničními soubory, které přivezly různé generace umělců tzv. nového cirkusu, zůstávali diváci stát v němém úžasu. Zdálo se mi, že to co předvádějí, se doslova vymyká lidským možnostem. Jako bych se ocitla na jiné planetě, kde fyzické možnosti protagonistů dalece překračují vše, co si normální člověk s bolestmi v kříži a trapně neohebnými končetinami vůbec dovede představit.

Zastavení první - Cirkus Trotolla, jehož členy tvoří Francouz, Švýcarka a Dán. Název souboru znamená prý dětskou káču, stejný význam má i název představení Volčok. Na prázdnou scénu cirkusového šapitó obklopeného diváky nejprve přichází nahrbený "divý muž" s plnovousem s balíkem hadrů na zádech. Vzápětí seshora dopadají další obrovské balíky. Symbol tíhy našich životů, které musíme vláčet sem a tam. A postupně právě kolem těch balíků rozehrává trojice protagonistů neuvěřitelný kolotoč klaunérií skvělých artistických výkonů. Silák vzepře jakoukoli váhu, takže maličká gumově ohebná Titoune, která působí jako rozčepýřený zrzavý výrostek z pařížského předměstí, se v jeho ruku stává doslova hračkou. Je to právě ona, kdo strhává největší pozornost. Je až neuvěřitelné, kam se tenhle báječný ženský klaun a akrobat v jednom dokáže vměstnat, na jak malé ploše se udrží, při jejích akrobatických kouscích vysoko nad zemí se tají dech. A přitom to vypadá, jako by si s prostorem jen tak nezávazně pohrávala, jako by vládla jakousi magnetickou silou, při které přestávají platit zákony zemské přitažlivosti. Ale ani ten třetí na scéně - výjimečný žonglér - se nenechá zahanbit. Balancuje s naprostou jistotou s třímetrovým žebříkem nebo předvádí exhibici s koštětem na zametání kurtů, na němž se roztančí šaty naaranžované na smetáku tak jako by tančila víla nesená větrem. Zastavení druhé - Skleník čili La Serre. Aneb Ateliér Lefeuvre& André. Dva pánové ze světoznámých nových cirkusů Didier André a Jean-Paul Lefeuvre si dali dohromady miniaturní, leč nesmírně půvabné představení dvou klaunů. Jeden z nich dře, dokáže ležet ve vzduchu vzepřený na jedné ruce, šplhat do výšek jako opice, zatímco ten druhý, jak se zdá, se jen veze... ležérně žongluje, a vše, na co sáhne, jako by mu utíkalo pod rukama. Je to ale právě on, který snaživce nenadále přehrává. Fascinující je např. jeho svlékací scéna, při které oděn pouze novinami dokáže kroužit prostorem tak rychle a dovedně, že by "mravnostní policie" neměla šanci obvinit jej z pohoršování.

A do třetice - soubor Le Boustrophédon a jejich Court- Miracles. Mladí absolventi francouzské školy nového cirkusu nás uvádějí do zvláštního světa, v němž se střetá drsná realita polního lazaretu s podivuhodně poetickým světem skřítků, kteří se snad zrodili ve fantazii raněných. Už jen výkony artistů, evokujících handicapované s amputovanými končetinami, kteří dokážou neuvěřitelné kousky třeba na vozíku, by samy o sobě byly obrovským zážitkem. Navíc jsou tu ovšem ony zvláštní loutky, které jako by ožívaly přímo na tělech artistů tak, že máme dojem, jako by se lidé a loutky vzájemně prorůstali. Při jejich klaunériích, balancování nad našimi hlavami máme dojem, jako by to byly oživlé animované postavičky.

Každý z těchto souborů je jiný, ale spojuje je perfektní technická souhra, výborně zpracované minipříběhy, humor a poezie. Jsou to představení, při kterých divák pocítí čirou radost a zároveň hrdost na to, co lidé dokážou.