Kauza Salomé (recenze)

Úspěšný ročník DAMU, který absolvoval v minulém roce, dostal šanci pokračovat ve svém tvůrčím úsilí ve vlastním divadle, a to studiu Rubín na Malostranském náměstí. Je sice malé, ale právě to umožňuje vyzkoušet si tu nejrůznější experimenty. Proto si sem rádi odskakují tvůrci z velkých scén. Kauza Salome v tomto smyslu není výjimkou. Většina komorního obsazení hraje v Národním divadle (Pavla Beretová, Ondřej Pavelka, Vojtěch Dyk), režisér Dan Špinar nedávno debutoval v Divadle Na Vinohradech.

Uměleckým šéfem Rubínu je Petr Kolečko, jeden z nejvýraznějších dramatických talentů dnešní doby u nás. Úspěšnost jeho her už prověřila nejen prkna DISKu, ale také profesionálních divadel v Ostravě či Ústí nad Labem. Na jedné z nich (Britney Goes to Heaven v ostravském Divadle Petra Bezruče) s ním režijně spolupracoval právě Dan Špinar. Dramatik Petr Kolečko má velmi dobrý pozorovací (a poslouchací) talent. Prostřednictvím textu, výrazových prostředků jednotlivců dokáže plasticky vytvořit skutečně současné postavy z nejrůznějších prostředí. Jakýmsi základním tématem veškeré Kolečkovy tvorby je balancování na hraně fascinace nejrůznějšími fenomény současného života a jejich sžíravou kritikou. Zároveň je ovšem patrná jeho znalost klasiky, kterou se dovedně inspiruje. Všechy tyto charakteristiky v sobě nese i nejnovější hra.

Signalizuje to už samotný název - ryze současný termín Kauza je spojen s biblickým jménem Salomé. Kolečko dodržuje základní prvky legendy (a hry Oscara Wilda, v době svého vzniku velmi kontroverzní), ve které je Salomé chlípným otčímem přinucena k erotickému tanci a za odměnu si vynutí hrůzný dárek - hlavu proroka Jochanaana, který ji jako živý nechtěl políbit. Společně s inspirací klasickým příběhem je tu ale inspirace zcela novodobá, a to reality show My Super Sweet Sixteen, který mapuje zhůvěřilé zvyky nejbohatších Američanů a jejich potomků, společenské smetánky, jejíž morálka se odvozuje od toho, že vše je možno koupit a co se koupit nedá, není důležité. Obyčejnou radost nahrazuje frenetické. ale prchavé nadšení z přehnaně drahých, mnohdy nesmyslných dárků, místo citů nastupují úchylnosti, pragmatický sex, a úniky v podobě drog a alkoholu.

Prostor Rubínu je stísněný, diváci jsou na dotek a tak je scéna - až na ledničku plnou šampaňského a křeslo - prázdná, skutečných rekvizit je minimum, většinou je zastupují rekvizity imaginární. Všichni herci jsou oblečeni v různých variacích černé (autorkou scény a kostýmů je Linda Boráros). Veškerý důraz je soustředěn na hereckou akci. Otec "mladistvě vypadající" bohatý a seběvědomý boss, který pro svou dcerušku udělá prostě cokoli. Matka - trochu jetá elegantní dáma, která ovšem nezapře svou minulost pragmatické sexuální pracovnice, dcera balancuje na hraně mezi infantilním dítětem a sladkou Lolitkou, odkoukanou z televize. Diktát konzumu rodinu zcela ovládá, nedostatek citů nahrazuje až zvířecí pudovost. Všichni žijí v jakési naučené hře.- Do této hry zapadá pištění, hraná mazlivost a puberťácké hlášky Salome (Pavla Beretová), ironie, škodolibost a pohrdání její matky Herodias (Alena Štréblová), žoviálnost a chlípná zvrhlost otcova (Ondřej Pavelka). Co ještě může mladičkou Salome zaujmout v tomto světě, kde je vše na prodej, kde je vše dovoleno? Je fascinována feťákem (Vojtěch Dyk alt. Lukáš Příkazký), který se usadil v jejich zahradě a v dýmu marihuanového opojení vykřikuje své nenávistné věty proti zbohatlíkům, věštící neštěstí. Páchne, nekomunikuje - a to vše působí na Salome jako afrodisiakum. Je jím zcela fascinována. Touží jej políbit. A tak v okamžiku, kdy plní otcovo zvrhlé přání, aby mu zatančila (je to erotický tanec, končící incestem), vyžádá si stejně zvrhlý dárek - Jochanaanovu hlavu. I když otce její přání nejprve zarazí, nikoli ze soucitu a lidskosti, ale ze strachu z trestu, nakonec je splní. Pytel se zkrvavenou hlavou Jochanaana je tzv. final countdown ke katastrofě. Otec nešťastnou náhodou dceru zabije, a sám se zhroutí.. Samotný závěr je paradoxním výrazem štěstí - Salome společně s Jochananem sedí na zídce a hulí trávu, infantilně se pochichtávaje nad lákadly světa, která pro ně přestala být důležité. Podivný happy end, podivný jako dnešní doba.